Taedium identitatis, neboli přemýšlení o některých obranných funkcích identity. (Identita v posttotalitní společnosti.)

Praha, květen 1998

Dámy a pánové,

když řeknu, že žijeme v posttotalitní společnosti, znamená to také, že jsme předtím žili ve společnosti totalitní. A podívám-li se na historii blízké Evropy, zdá se mi, že se tím nijak moc nelišíme od většiny ostatních sousedů na východ i na západ. Totalita je prostě vždy historickým předchůdcem demokracie. Rozdíly spočívají spíše v časovém faktoru: jaksi v délce životě v posttotalitě. A takto vzato se mi evropské národy dělí na ty posttotalitně mladé, ty trochu starší a ty ještě trochu starší. Jsou ještě jiné?

Žít v totalitě je mi bytostně blízké, celkem vzato jsem v ní žil 49 let a tak s tím mám daleko větší zkušenosti, než se životem v posttotalitě. Mám-li se vrátit k postojům, které rychle mizí v čase, zdá se mi, že jsem se převážnou část té doby věnoval - alespoň z té intelektuální stránky - pokusům zachovat si představu, jak by věci měly být a nepodlehnout představě, že tak, jak jsou, jsou správně. Měl jsem (spolu se svými kamarády a nepochybně stejně jako většina ostatních) intenzivní pocit, že (tehdejší) současnost je lživá, ale mocná a že moje potence stačí tak akorát na to, abych se udržoval v kritickém odstupu na jedné straně, a přežil na straně druhé, a ještě si také trochu užil. Později tomu začala paní docentka Šiklová říkat, že jsem žil v šedé zóně. To jsem to ovšem ještě nevěděl a cítil jsem se poněkud jinak.

Mám rád dekonstrukcionistickou historku ze Gleickovy knihy o chaosu. Volně převyprávěno:

Aristoteles (který jako novoplatonik hledal ideu) chápal kyvadlo jako závaží, které se urputně snaží dosáhnout země a které se zuřivě kmitá sem a tam, jsouc omezeno závěsem, nebot' dosáhnutí země je jeho smyslem. Aristotelovo myšlení bylo prostě určeno celostným pohledem na svět. Galileo a potom už my všichni (scientisti, pozitivisti a novopozitivisti atd.) jsme jaksi vázání klasickými pojmy pohybu, setrvačnosti a gravitace a tak prostě vnímáme totéž kyvadlo jako přístroj, který se kývá, řídíc se matematickými zákony. Jenže ono s