You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
(český překlad PhDr. Marie Hošková)
Ukazuje se, že minulost NS se německé politické a společenské veřejnosti stále připomíná. I když zde byla snaha udělat za touto minulostí “tlustou čáru”, stává se stále součástí veřejné diskuse. Zatímco jedni bolestně vzpomínají, druzí budují proti vzpomínkám masivní obrany. Vzniká z toho směsice otevřenosti a odporu vůči vzpomínkám. Posledním bezprostředním příkladem je výstava hamburgského Institutu pro sociální výzkum o vyhlazovací válce a zločinech Wehrmachtu v letech 1941 - 1944. Znovu a bolestně se propracovávaly dějiny zločinů NS. Do popředí se dostala otázka individuálních činů a jejich motivů.
Zatímco historie se již dlouho zabývá politickými a institucionálními souvislostmi NS, výstava Wehrmachtu poukázala na hledisko individuální odpovědnosti a na identifikační a morální perspektivu. Otázky individuální viny a odpovědnosti rozvířily emoce, které měly dopad na jednotlivé rodiny. Prolomilo se mlčení, které tížilo tyto rodiny. Nyní lze hovořit o jistém odhodlání zbytku válečné generace ještě jednou promluvit, i když se tak děje na sklonku jejího života. Dosud tomu tak nebylo. Po roce 1945 se relativně rychle rozvinula strategie jak potlačit minulost a její propletenost s NS režimem. V 50. letech se vytvořilo veřejné mínění, že odpovědnost za pád 3. říše je záležitostí Hitlera a jeho “kliky”, zatímco Němcům se obecně připisoval status politicky svedených “obětí”. “Pro miliony bývalých vojáků musela být zachována možnost (i za cenu historické pravdy), aby jejich vojenské nasazení dostalo smysl. Proto po válce následoval boj o vzpomínky”. Byla zde snaha vyhnout se otázce zločinné povahy NS a jeho barbarství.
Až v 60. letech se tento scénář začal měnit. Důležitým milníkem byly osvětimské procesy. Ale teprve dorůstající generace a studentské.hnutí v r. 68 přineslo podstatnou změnu. Velká část německé veřejnosti byla připravena na konfrontaci a uznání toho, že většina národa věděla o pronásledování a vyhlazování Židů