You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
(přeložila Helena Klímová)
“Hranice mezi Self a vnějším světem nemá vztah ke skutečnosti; rozlišení mezi ego a světem vzniká tím, že se vyplivne část vnitřku a spolkne část vnějšku.”
Norman O. Brown
Pojem “identifikace” použil Freud v díle Truchlení a melancholie , aby popsal velmi podivný proces. Měl na mysli, že v určitých situacích se vnější objekt může stát objektem uvnitř ega, a to, jak pravil, se stává tehdy, když řádný proces truchlení selže. Milovaný objekt se stane částí osiřelé osoby. Abraham popsal, jak mu zbělely vlasy po smrti otce a přičetl to identifikaci se zemřelým otcem. Umístil tento podivný proces mezi impulzy orální, kanibalismus, a pojmenoval jej introjekce, což byl termín uvedený předtím Ferenczim.
Angličané užívají přísloví: jsi to, co jíš”. Když Freud zvažoval intelektuální činnost posuzování, ve svém textu o Negaci (Freud 19**) napsal:
“V jazyce nejstarších - orálních - instinktuálních impulzů je posouzení vyjádřeno takto: ‚Toto bych snědl‘, anebo ‚toto bych vyplivl‘; obecněji řečeno: ‚toto bych přijal do sebe a tamto bych nechal venku’. Jinými slovy: ‚toto bude ve mně’ a ‚tamto bude mimo mne’. Jak jsem uvedl jinde, ego, jehož původním cílem je potěšení, usiluje pojmout do sebe vše co je dobré a vyvrhnout ze sebe vše špatné”. (Freud , str. 237).
To vše ukazuje na mimořádný zájem člověka o to, co je uvnitř něho samého. Schilder a Wechsler (IJP-A ) v jisté rané studii se ptali dětí, co tak asi může být v jejich těle. Uzavírají takto:
“Na otázku co mají uvnitř v těle mladší děti většinou mínily, že obsahem je nedávno snědené jídlo… o vnitřku svého těla ví dítě málo nebo nic, ale ví moc dobře, co to je posílat tam potravu, pro dětskou mysl je to důležitý libidinální počin. I svou hrud’ dítě vidí jako plnou chleba, mléka a masa… Pokud vůbec něco ví o svých svalech a tělesné hmotě, domnívá se, že se pod kůží objevují jako okamžitý důsledek snědeného jídla.” (Schilder and Wechsler , str. 358-359).
V angličtině existuje říkanka:
“Z čehopak asi jsou holčič