Perverzní přenosy: Původní klinické práce

Všechny úvahy o perverzních přenosech zahrnují myšlenku, že perverse nebo lépe perversní pacienti vytvářejí ve vztahu k analytikovi zvláštní formu přenosu, který lze nazvat v duchu diagnózy přenosem perverzním. Místo pojmu přenosová neuróza užíváme pak termín přenosová perverze. Freud použil termín přenosová neuróza ve dvou významech: v plurálu přenosové neurózy stály v opozici proti narcistickým neurózám. Rozdíl mezi nimi byl v tom, že přenosové neurózy byly stavu rozvinout přenos, zatímco narcistické neurózy, kam Freud řadil psychózy, takovou schopnost neměly. Pojem přenosová neuróza, který Freud poprvé použil až v r. 1914, označoval tedy současně analyzovatelnost - možnost léčení neurózy analytickou technikou. Freud tehdy napsal, že v průběhu analýzy poskytuje analytik pacientovi nový přenosový význam jeho symptomů a tím nahrazuje jeho běžnou neurózu za neurózu přenosovou, z níž je možno ho léčit terapeutickou prací. Přenos tak vytváří jakousi intermediální oblast (meziprostor) mezi nemocí - poruchou a reálným životem pacienta, jejímž prostřednictvím se uskutečňuje přechod z jednoho do druhého. Přenosová neuróza na sebe bere všechny vlastnosti a znaky nemoci, avšak je nemocí umělou, která v každém bodě je přístupná terapeutově intervenci. Transferenční neuróza byla chápána jako nemoc soustředěná výlučně na analytika. Psychoanalytické léčení představuje podle Freuda situaci, v níž vytěsněné pudové impulsy a k nim vztažené frustrace a traumata vzniklá na půdě oidipských dětských konfliktů, se mohou znovu oživit, nebot' je provokuj přítomnost analytika. Ten je náhradním objektem za milované i frustrující oidipské objekty. Transferenční neurosa je tedy současně transformací původních konfliktů nebo jejich novým vydáním, jak poznamenal Freud (1917) později. Tento model přenosové neurózy je v mnohém přijatelný i dnes, s různými výhradami. Psychoanalýza objevila od dob Freudových předoidipské konflikty. Mnoho pacientů v psychoanalýze nerozvíjí přenosovou neurózu tak, ja