Ženy a perverze

Argentinský spisovatel Jorge Luis Borges cituje v jednom svém díle “jistou čínskou encyklopedii” (patrně fiktivní encyklopedii), která uvádí, že “zvířata se dělí na a) patřící císaři, b) nabalzamovaná, c) ochočená, d) selata, e) sirény, f) bájná zvířata, g) toulavé psy, h) zvířata obsažená v této klasifikaci, i) zuřivá, j) nespočetná, k) nakreslená velmi jemným štětcem z velbloudí srsti, l) a tak dále, m) zvířata, která právě rozbila džbán na vodu, n) zvířata, která z dálky připomínají mouchy. Borges touto absurdní katalogizací atakuje hranice řádu věcí, lidského rozumu a jazyka (a tím na ně ukazuje). Podobně bizarně mohou působit různé klasifikace perverzí, jejichž autoři se zaměřují pouze na manifestní chování a nepřihlížejí k jeho nevědomým determinantám a souvislostem s psychosexuálním vývojem.

V praxi se stále častěji setkávám s ženami, které mají transsexuální, perverzní a/nebo homosexuální tendence. Zvláště v případech těžkých poruch osobnosti a psychotických poruch se tyto tendence mohou vzájemně proplétat a vytvářet bizarní obrazy, jejichž kondenzovanou podobu nacházíme v masturbačních a sexuálních fantaziích a aktivitách. Pacientce s maniodepresivní psychózou se v noci zdál sen, ve kterém se nabízí sexuálnímu agresorovi jako obět' místo své kamarádky. Ve snu prožila silné sexuální vzrušení a orgasmus, ale po probuzení cítila silný odpor a hnus. Mnohé ženy s uvedenými poruchami však mohou být ve svém sexuálním prožívání inhibovány obavami z fragmentace Self, které nemusí být perverzní povahy. Například vysokoškolsky vzdělaná žena středního věku, trpící hlubokou depresí a anorgasmií se nemohla v přítomnosti partnera poddat prožitku sexuálního vyvrcholení, protože by se podle vlastního vyjádření “rozpadla na kusy”.

Klinik by se měl v úvodním interview nebo při snímání hlubinné anamnézy citlivě, ale otevřeně ptát i na masturbační fantazie a aktivity v dětství, aby si mohl vytvářet psychodynamické hypotézy o příčinách a vývoji poruchy a představy o prožívání paci