Editorial

Zimním číslem uzavíráme první rok existence časopisu, který jsme uvedli v život se záměrem přibližovat jedněm, co dělají a jak o svém terapeutickém působení a svých pacientech uvažují druzí. Články tohoto čísla Revue dokládají pluralitu pohledů a rozmanitost přístupů současné psychoanalyticky orientované klinické praxe. Práce Václava Mikoty „Jak ohrožuje výkon profese analytikovu narcistickou rovnováhu?“ tematizuje terapeutovu aktivní účast na interakcích během léčby a význam terapeutovy kapacity snést narcistické zraňování z uvědomění si, že po určité období léčby terapeut svým protipřenosem pacienta inhibuje a dokonce nepůsobí terapeuticky. Marie Hošková ve svém příspěvku „Psychoanalytické interview a jeho přenosové a protipřenosové aspekty“ rozvíjí a klinickými ukázkami dokumentuje důležitost porozumění fenoménům pozorovatelných již během prvního setkání, kdy je terapeut aktivně vtahován do pacientem aranžovaných scénářů. Souhrnný článek Michaela Šebka „Sigmund Freud a teorie objektních vztahů“ rekapituluje způsoby, jakými Freud přemýšlel a teoretizoval o vnitřních objektech. Přednášky letošního 7. psychoanalyticko-psychoterapeutického sympozia reprezentuje jednak přehledný článek „Destruktivní aspekty závisti“ Jany Kocourkové se zaměřením na vztah závisti a narcismu a souvislost s negativní terapeutickou reakcí a dále klinický text „Tzv. destruktivní pacient, protipřenos a hledání terapeutické hypotézy“, ve kterém Slavoj Titl poutavě na několika kazuistických fragmentech ukazuje způsoby, jakými terapeut spoluprožívá, odehrává a reflektuje emoční nápor, kterým tzv. prestrukturální pacienti zapojují terapeuta do patogenních přesvědčení. Příspěvek dále rekapituluje patogenní přesvědčení tzv. hraničních pacientů. Čtivé pojednání Jana Šikla „Adolescence jako narcistická krize“ se věnuje kompenzačním mechanimům udržení narcistické rovnováhy a formám narcistického sycení v návaznosti na problematiku sociální patologie a drogových závislostí.

Zavedením rubriky „Úvahy, my