You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Teze příspěvku:
Motivy k oddání se některé z “pomáhajících profesí”.
Charakteristiky odlišující psychoanalysu od jiných “pomáhajících profesí”.
Jak je ochrana své vlastní (t.j. narcisticky “obsazené”) osobnosti v rozporu s náležitým výkonem “pomáhající profese”?
Historie psychoanalysy z hlediska přibývání risik narcistického zraňování analytika.
Jak tedy správně pracovat, a přitom si udržet narcistickou rovnováhu?
S. Freud v knížce “O sobě a psychoanalyse” (1926) říká: “Nikdy jsem neměl tak silné sadistické sklony, abych proti nim musel stavět výrazné reaktivní výtvory.”
Tímto výrokem vysvětluje, proč nepovažuje psychoanalysu za především léčebnou metodu. Zaměříme-li se při jejím provádění na poznávání lidských nevědomých procesů, je nám její eventuální léčebný účinek omluvou za zvědavost, s níž pronikáme do tajemství svých bližních. Kdo chce psychoanalysou “především pomáhat”, ten obvykle nemívá dobré léčebné výsledky, protože potřeba pomáhat má vždy konkrétní podobu, představu, co by bylo pro pacienta dobré. Tato představa brání tak potřebné nezaujatosti ve věci cílů léčby a jejích výsledků.
Jeden z průkopníků psychoanalysy Ernst Simmel (1926) se zabývá motivy k výkonu pomáhajících profesí v článku “Hra na doktora, nemoc a povolání lékaře”. Motivy k psychoanalytické profesi probírá Rapph Greenson (1967) ve známé knize o psychoanalytické technice. Kapitolu “Co psychoanalysa vyžaduje od analytika” dělí na tři oddíly nazvané “Rozumět nevědomí”, “Mluvit s pacientem” a “Usnadňovat vznik přenosu a pracovního spojenectví”. V závěru knihy má kapitolu o žádoucích povahových rysech psychoanalytika a v ní klade největší důraz na vlastnosti, související s tím, co Michael Balint (1968) nazval “základní důvěra”. Míní tím schopnosti rozvíjející se v preverbálním období psychického vývoje, umožňující analytikovi vstupovat do pracovního spojenectví s pacientem. Dnes už víme, že pracovní spojenectví je totéž, co Freud v článku “K úvodní fázi léčby”