You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Vztah současných českých psychoanalytiků a psychoanalytických psychoterapeutů k Otto Fenichelovi je vztah v čase se vzdalující generace, která se o předválečné i poválečné době dovídá už jen z písemných pramenů. Otto Fenichel se narodil v r. 1897 a zemřel předčasně v USA v r. 1946. Patřil k předním psychoanalytikům předválečné doby. V r. 1920 se stal členem Vídeňské psychoanalytické společnosti. V r. 1922 se přestěhoval do Berlína, kde působil až do r. 1933. Hodně spolupracoval s W. Reichem. Snažil se propojovat politiku a psychoanalýzu a smířit psychoanalýzu s marxismem. Byl však také velkým encyklopédem psychoanalytické teorie. Jeho “Psychoanalytická teorie neuróz” z r. 1945 patří mezi klasická a stále ještě přitažlivá díla, k nimž se každý profesionál alespoň občas vrací. Předválečné působení Fenichela v Praze (byl vyslán Vídeňskou psychoanalytickou společností) má dnes více podobu legendy než hmatatelného faktu. A přece se lze důvodně domnívat, že bez Fenichelova působení v Praze od r. 1935 do r. 1938 by nejspíše nedošlo k uznání pražské psychoanalytické skupiny za Studijní skupinu IPA v r. 1936 a také obnovení Pražské psychoanalytické skupiny po válce by bylo nejspíše těžší, kdyby zde nebyla oficiálně uznaná skupina již před válkou. Cirkulární dopisy, které Fenichel napsal v Praze, jsou však faktem a žádnou legendou. Otto Fenichel byl nepochybně nejaktivnějším organizátorem, propagátorem a také pozorovatelem