You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Jako 11.publikaci edice Psychologie NLN se k nám v pozorném překladu Jiřího Šimka dostává jedna z posledních prací E.H.Eriksona, autora s kořeny psychoanalytické identity sahajícími až do období vzniku poměrně širokého proudu egopsychologie třicátých a čtyřicátých let tohoto století.
E.H.Erikson díky vlastnímu směřování a zřejmě také díky sociálně-historickým a geopolitickým vlivům egopsychologii zprvu rozšířil, později ji učinil východiskem pro celostní, psychosociální hledisko zahrnující přístup. Zmíněné rozšíření se týkalo metapsychologie a záleželo zejména ve zdůraznění významu adaptivního hlediska: v příspěvcích týkajících se budování psychosociální identity a sebeúcty již Erikson zamířil na pomezí sociálních věd a filosofie. V dalších pracích se doširoka rozkročil a pokoušel se obsáhnout vedle uvedených také oblasti náboženství, historie a životopisectví. Takovéto propojení psychoanalýzy s jinými vědními, resp. literárními obory bylo ostatně předmětem pochybností Eriksonových kritiků (viz např. The Psychohistory Review, XXII, , ss. 7-99). Jiní psychoanalytici dokonce upozorňovali na autorův odklon od psychoanalýzy (viz Eriksonem zdůrazňovaný význam sociálních faktorů na úkor libida, resp. sociální reality na úkor reality psychické). Naopak se poukazovalo na značnou podobnost Eriksonova výkladu odporu k identitě se Sandlerovým odporem pocházejícím z potřeby pocitu bezpečí, či s Kohutem popsanou potřebou vyhnout se narcistickému zranění. Zatím posledním výrazným pokusem o shrnutí nezpochybnitelného významu Eriksonova díla je sborník editorů R. Wallersteina a L. Goldberga (IUP, ).
Kniha Životní cyklus rozšířený a dokončený představuje Eriksonův návrat k jedné z jeho stěžejních prací, ke knize Childhood and Society a přináší v sevřené, střídmé rekapitulaci pohled na jeho vlastní koncepci životního cyklu. Autor řady obsahově i jazykově bohatých knih se zde prezentuje jako pečlivý vědec bilancující své úsilí o propojení psychoanalytického a psychosociálního pohledu na