Vývoj v raném období a rané dětství

Období od narození do pěti let je obdobím mimořádně rychlého vývoje. Na počátku zcela závislý novorozenec se proměňuje v dítě, stojící na prahu života s větší mírou nezávislosti, v níž svět obecně, stejně tak jako společenský život s vrstevníky, hraje stále významnější roli. Během prvních dvou let života se dítě mění v bytost stále více připomínající dospělého: mluví, chodí, myslí, argumentuje a hraje si. Dvouleté dítě stojí na hranici mezi útlým dětstvím (babyhood) a dětstvím (childhood). Dokud dítě nedosáhne přibližně pěti let, mají v jeho životě hlavní důležitost dospělí. Sourozenci a kamarádi jsou až na druhém místě. Od pěti let se tato hierarchie začíná postupně měnit. Je tu konflikt mezi přáním dítěte být nezávislé a jeho potřebou být závislé.

Když se dvouleté dítě separuje od matky svojí tendencí k nezávislosti, je téměř jisté, že přecení své schopnosti. Z kontaktu s realitou je dítě zmatené a potřebuje se vrátit k dospělé osobě, jíž důvěřuje, aby od ní opět získalo podporu a ujištění. To je začátek postupného uvolňování se ze závislosti, nabývání autonomie a nezávislosti stojící na pevných základech, které dítě dosahuje okolo pěti let věku. Je tu stálé kolísání mezi nezávislostí a závislostí. Malé dítě potřebuje matku, aby mu byla průvodkyní při zkoumání okolního světa (exploraci), aby ho ochránila před nezvládnutelnými zážitky a zmírňovala zklamání, jež dítě zažívá, jakmile narazí na meze svých možností. To je nezbytné k tomu, aby se u dítěte vyvinulo realističtější hodnocení jeho vlastních schopností. Aby dítě nebylo ani ustrašené či uzavřené do sebe, jakmile si uvědomí, co nedokáže, ale ani aby si nepřálo všemocně popřít veškerá omezení svých možností.

Odstavení dítěte, nácvik udržování čistoty, separace, narození sourozence - to vše může být považováno za kroky podporující vývoj. Zároveň se u dítěte rozvíjí schopnost hrát si, ujasňuje si některá životní pravidla a začíná si stále více uvědomovat hranice mezi fantazií a realitou. Na druhé straně se v této f