Práce s dětskými obětmi traumatu

Vnitřní a vnější zkušenost uprchlých osamělých dětí v Evropě

Děkuji vám za to, že dnes mohu promluvit o své práci s dětmi a dospívajícími, kteří bez doprovodu vyhledávají azylová zařízení. Pracuji jako komunitní dětský a adolescentní psychoterapeut s výcvikem v dětské psychoanalýze v Centru Anny Freudové. Mnoho let jsem vedla dětský domov pro děti, které nemohly žít se svými rodinami, ale udržovaly s nimi kontakt. Tato práce mi dala základní znalosti o praktických, emočních a vývojových potřebách dětí a adolescentů, kteří jsou oddělení od svých rodin, i o nacházení tvořivých způsobů naplňování jejich potřeb v rámci omezených zdrojů a rigidních byrokratických struktur. Byrokratické struktury redukují (a trivializují) vývojové potřeby dětí tím, že na ně nahlížejí především z ekonomického hlediska.

V současnosti jsem koordinátorem týmu, který psychoterapeuticky pracuje s osamělými uprchlými dětmi a dospívajícími, kteří jsou oddělení od svých rodičů (v důsledku organizovaného násilí, válek a rozdělení rodin) nebo žijí s rodiči a náhradními rodiči (sourozenci, tety, strýcové, bratranci a pod.), kteří jim nejsou schopni poskytovat konzistentní rodičovskou péči. Rovněž pracujeme s lidmi, kteří se věnují uprchlým dětem v odborných, místních a uprchlických komunitách. Náš celostátní pracovní model je jasně ovlivněn vývojovou teorií a dětskou psychoanalytickou teorií a obsahuje přímé a aplikované postupy psychoanalytické psychoterapie.

Richard je typickým příkladem dítěte bez doprovodu, které se dostalo k pracovníkům mého týmu. Ke svému strýci a bratrancům v Kampale byl Richard poslán poté, co byli v Ugandě zavražděni jeho rodiče během občanské války (jako rebelové bojovali proti represivní vládě). I když tam žil štastně, jeho strýc se domníval, že Richardův život je v důsledku politických aktivit jeho rodičů ohrožen. Peterovi, bratrovi Richarda, bylo pouze 17 let a sám trpěl následky násilí a ztráty. Imigrační a sociální úřady však Peterovi udělily nad Richardem úřední r