Čištění anality

(Zpracováno podle Bely Grunbergera ze sborníku “Narziss und Anubis”, Verlag Internationale Psychoanalyse, München - Wien, 1988.)

Pojem čistoty je v psychoanalýze poměrně novým tématem. Manko tohoto pojmu ve Freudově díle by bylo možno odvodit ze stejné příčiny jako skutečnost, že se po dlouhou dobu váhalo se zavedením pojmu narcismus. Usilování o čistotu bylo, podobně jako narcistický ideál, natolik obecně rozšířeno, že les byl takříkajíc skryt za samými stromy. Ideál čistoty se sice jevil v očích všech jako žádoucí úsilí, ale jeho zdůvodnění nadále leželo ve tmě.

Grunberger si tedy položil následující otázky:

1. co je čistota,

2. jaké jsou její základy a

3. jaká je její funkce v psychické ekonomii.

Vzhledem k rozsáhlosti tohoto tématu se budeme držet jen toho, co by mohlo zajímat psychoanalytika jak z historické, tak i ze současné perspektivy. V této souvislosti autor kolegům připomíná jednu velkou potíž, která v některých případech tvrdošíjně - a někdy i absolutně - blokuje průběh analytické terapie. Jde o integraci určitého aspektu anální komponenty, která je rozhodující pro introjekci otcovského falu. Tato introjekce se děje v anální fázi, a to archaickým způsobem a na zcela nevědomé bázi, a je důležitá jak pro zpevnění ega, tak pro proces separace.

Ukazuje se, že tato integrace v určitých případech působí zdánlivě až nepřekonatelné potíže. Tato preterminální krize, která nastupuje na vrcholu terapie a dává tušit potenciální ukončení, vrhne najednou analyzanda zpět. Ten se uzavře a žádá přerušení analýzy. Pod povrchem tohoto chování je strach, který se jeví jako nezvladatelný a jehož původ se vymyká všem pokusům o objasnění. Terapeutovy snahy analyzovat v této souvislosti pocity viny, oidipský komplex nebo kastrační úzkost zůstávají bez efektu. Autor pozoroval, že v průběhu těchto krizových sekvencí analyzand reaguje způsobem “bud všechno nebo nic”. Tato bouře se čas em může utišit a analytická lodička zase nabere svůj kurs, ale v některých případech nastane i opačný vývoj a an