Knihu anglické psychoterapeutky a vysokoškolské pedagožky Janet Sayersové jsem přečetla jedním dechem. Pokusím se nyní odpovědět na otázku, proč. Autorka píše v podstatě velmi prostým, čtivým, “ženským” slohem. Všechny čtyři “matky psychoanalýzy”, tedy Helena Deutschová, Karen Horneyová, Anna Freudová a Melanie Kleinová, měly pohnutý a zajímavý život, nebo o něm alespoň Sayersová zajímavě vypráví. V obsahu knihy mě pravděpodobně nejvíc fascinovalo prolínání životních peripetií a problémů s vytvářením psychologické teorie, v daném případě psychoanalytické. Všechny čtyři slavné terapeutky měly komplikované vztahy se svými matkami a všechny své ryze osobní životní zkušenosti transformovaly do psychologických pojmů a teorií, i do své psychoterapeutické praxe. Bylo by však velkou chybou si myslet, že se něco podobného děje pouze v rámci