Historie výcviku ve skupinové analýze v Česku

(PŘÍSPĚVEK PŘEDNESENÝ 21. DUBNA V PRAZE NA 1. KONFERENCI O SKUPINOVÉ ANALÝZE)

V polovině 80. let minulého století bylo v Česku možné absolvovat výcvik ve skupinové psychoterapii vlastně výlučně v rámci systému nazývaného podle iniciál jeho zakladatelů SUR (Skála, Urban, Rubeš). Šlo o specificky československou variantu dynamického přístupu ke skupinové práci, která obsahovala jako svou důležitou součást komunitní rozměr zkušenosti. SUR měl za sebou v té době zhruba patnáct let své existence. Vedle dvou základních součástí (zážitkové a v různé kvalitě i kvantitě odborné) poskytoval v tehdejším totalitním režimu i ojedinělou zkušenost svobody a pravdivosti - setkání komunit bylo - jak se tehdy říkalo - budování „ostrůvků pozitivní deviace”. Celý komunitní systém ale zároveň vybízel k tázání se po podstatě dění v lidské skupině a vedl zároveň k zájmu o souvislosti procesů v malé skupině s děním ve společnosti jako celku. Obě tyto problematiky se jen má lo liší od těch, které průběžně řeší skupinová analýza.

V roce 1986 se konal mezinárodní kongres IAGP (International Association of Group Psychotherapy) v Zagrebu a polopropustné hranice do tehdejší Jugoslávie umožnily výjezd za horizont naší omezené reality a mimo dění SURu. Takový výlet uskutečnila Helena Klímová a setkala se zde s praktikujícími představiteli skupinové analýzy a mohla zjistit, že právě skupinová analýza se snaží dávat odpovědi na klíčové otázky skupinových terapeutů - jaký je vztah individua a skupiny, jak rozumět lidské skupině, zda je skupina jen mechanickým součtem jednotlivců, či máme co do činění s novou kvalitou, která vzniká už někdy v momentě samotného uvažování o společné spolupráci?

Na tomto kongresu to byla Maria Rhode - mnichovská psychoanalytička a skupinová analytička - která se jako první konkrétní kolegyně na základě osobního kontaktu nabídla, že se pokusí sdílet své zkušenosti se skupinovou analýzou formou balintovských skupin konaných již přímo v Praze. Od té doby jezdila pr