You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
(TATO PŘEDNÁŠKA BYLA PREZENTOVÁNA NA 3. PODZIMNÍM WORKSHOPU GOLDSMITHOVY ASOCIACE SKUPINOVÝCH PSYCHOTERAPEUTŮ POD NÁZVEM GROUP CULTURE, LANGUAGE AND THE SELF)
Mnohdy nás překvapí, když zjistíme, že někdo jiný přikládá diametrálně opačný význam něčemu, co nám připadá naprosto zřejmé. Při konfliktech se často cítíme být (stejně jako ve válce), na „správné a dobré” straně, zatímco nepřítel se nám zdá „špatný a mýlící se”. U někoho může tento výrok vzbudit nelibost. Pomyslí si: „no, možná si nejsem tak docela jist”. Tato věta však představuje postoj, který může být vykládán (přinejmenším) následujícími dvěma způsoby:
Může být nahlížen jako otevřenost mysli a schopnost vnímat jiné úhly pohledu, stejně tak jako ochotu ke změně chápání a úpravě akcí na straně mluvčího
Jiná interpretace výroku „Nejsem si tak jist” v příkladu, který jsem uvedl, může být spatřována jako manifestace pocitu nejistoty a neochoty mluvčího „přiklonit se na jednu stranu”, stejně tak jako strach z jednoznačného rozhodnutí.
Obě interpretace mohou platit v případě dvou různých osob, či v případě jedné osoby v rozdílných časech. Mít vyjasněné myšlenky je znakem zralosti, tak jako je znakem zralého psychického zdraví ochota přizpůsobit tyto myšlenky ve světle nových důkazů.
Život nevyžaduje jen myslet a cítit, ale také konat a konat včas. Čas je rozměr, který nezbytně vyžaduje, aby nebyly naše skutky (podle toho, jak žijeme své životy) založeny na jistotách, nýbrž na fungujících modelech. Fungující model (Bowlby 1973) zahrnuje jak určitý stupeň bezpečí v tom, jak žijeme své životy podle tohoto modelu, tak určitý stupeň nejistoty tak, abychom byli schopni ho změnit. Kombinace bezpečí a nejistoty může vypadat rozporuplně, ale zahrnuje v sobě stupeň otevřenosti a ochoty k výměně současných konstelací myšlenek za nové; toto je předpokladem pro růst a psychické zdraví.
Možná se ptáte, zda uvádím více než jen „ta panta rei” (vše plyne) od Heraklita (540 - 480př. n. 1.). Mohu jen zopakovat ten samý výrok a připojit