Editorial

Milí čtenáři,

Myslím, že jste si už zvykli, že Revue není nahodilou kolekcí různých článků, které se právě sešly v redakci, ale že obsah je výrazem několika příbuzných záměrů a nebo je tématicky věnován určité oblasti psychoanalytické psychoterapie či psychoanalýzy. Každé číslo rediguje někdo jiný podle toho, o jaké téma se jedná.

Toto číslo Revue je z velké částí věnováno výsledkům výzkumu účinků psychoanalýzy a psychoanalytické psychoterapie. Mým původním záměrem a záměrem redakční rady bylo otisknout vedle výsledků švédské studie Rolfa Sandella a spol. ještě výzkum německý Marianny Leuzinger-Bohleberové a spol., avšak obě studie najednou se nevejdou do jednoho čísla. Jak prostá ilustrace principu reality a nezbytnosti přizpůsobit se. Obě studie byly publikovány v posledních dvou letech a mají zásadní význam pro diskusi o účinnosti psychoanalytické psychoterapie a psychoanalýzy v léčbě duševních poruch. Psychoanalýze a psychoanalytické psychoterapii bylo až do nedávné minulosti vytýkáno, že své léčebné úspěchy nedokládá empirickými studiemi, které by metodologicky obstály nebo vyhovovaly standardům současné vědy. Námitka, kterou sdílí většina psychoanalytiků a psychoanalyticky orientovaných psychoterapeutů, totiž, že psychoanalytické terapie má své vlastní vědecké metody, není obvykle přijímána odborníky stojícími mimo psychoanalýzu. Ačkoliv je jasné, že mnoho aspektů psychoanalytického procesu nelze zkoumat vědeckou metodologií běžnou v jiných vědách (např. zkoumání nevědomí je víceméně možné právě jen psychoanalytickým přístupem), zůstává stále řada oblastí, kde výzkum standardní vědeckou metodologií možný je. Takovouto oblastí je např. možnost měření psychické změny v průběhu terapeutického procesu. Do tohoto čísla jsme vybrali švédskou studii Sandella a spol., která pojednává o tzv. STOPP projektu (německou studii Leuzingerové - Bohleberové a spol. otiskneme ve zvláštním čísle Revue příští rok). Originál studie STOPP byl publikován v IJPA (Internat. Journal oř P