Revidované, přehodnocené a přepracované koncepty „symbiózy“ a separace-individuace podle Margaret Mahlerové

V 60. a 70. letech 20. století rozvíjela Margaret Mahlerová v několika pracích myšlenku, že lidské dítě prožívá ve velmi raném věku stav „symbiózy“se svou matkou a následně prochází emočně složitým procesem, při němž postupně získává uvědomění separovanosti, oddělenosti. „Separovanost“ označuje stav vynoření se z pocitu jednoty s matkou; v procesu individuace, která ji provází, pak dítě přijímá své vlastní, jedinečné charakteristiky. Je ironií osudu, což však nepřekvapuje, že individuace často spočívá v přijetí charakteristik matky od níž se dítě separuje. Toto pojetí Mahlerová nejobsáhleji formulovala společně se svými spoluautory v knize z roku 1975 The Psychological Birth of the Human Infant (Psychologické zrození dítěte - Mahlerová, Pine, Bergmanová, 1975).

Tyto myšlenky byly poměrně záhy příznivě přijaty v širokých odborných kruzích, nebot' se objevily zároveň se třemi vlnami psychoanalytického myšlení.

Za prvé šlo o příklon k teorii objektních vztahů. Mahlerová zpočátku svou práci chápala (v kontextu Freudovy strukturální teorie) jako studium vývoje konceptu objektu z hlediska Já (tedy jako intrapsychickou konstrukci konceptu objektu) doplňující Freudovo studium objektu jakožto konečného bodu pudové satisfakce. Navzdory tomu se její práce ocitla ve středu zájmu studia objektních vztahů. Skutečnost, že její příklon k objektním vztahům byl pouze implicitní (Mahlerová jej nikdy, ani soukromě, explicitně neformulovala), konvenovala mnoha příznivcům strukturální teorie a egopsychologie z řad analytiků. Bylo tomu tak proto, že Mahlerová - podobně jako Loewald a Winnicott, nikoli však Kohut - strukturální teorii nikdy výslovně neodmítla, ale pouze k ní mimo hlavní proud přispívala. Za druhé, práce Mahlerové měla kladný ohlas také díky tomu, že tehdy se mezi analytiky rozšířil zájem o preoidipské období. Praktikující analytici s podobnými zkušenostmi, které vedly Michaela Balinta k tomu, aby napsal knihu The Basic Fault (Zásadní omyl, 1968), věděli, že je nutné lépe poc