You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
„Svět už nebude jako dřív, něco se určitě změní“, slyšel jsem 11. září z úst jednoho londýnského kolegy, který mně do telefonu líčil, co se stalo v New Yorku. Byl jsem v té době v Rize, televize mi nefungovala, lotyšsky jsem nerozuměl a byl jsem zcela netypicky v komunikačním 21. století téměř odříznut od toho, co se nazývá „vnější realita“. Přišel jsem o tu zrůdnou apokalyptickou show, v níž tentokrát scénář neudělaly hvězdy show-byznysu, ale někdo jiný - jakoby podle jejich návodu - odehrál v realitě akční „trhák“.
Co se vlastně stalo a co se stane? Co mohou psychoanalytičtí profesionálové přinést do diskuse, která začala v masmediích po počátečním šoku, panice a těžkém traumatu, které si žádalo okamžitou odplatu?
Především lidé ztratili na chvíli přístup ke svým archaickým omnipotentně chránícím objektům. Ranná bezpečná rodina našeho útlého dětství, kterou jsme zvnitřnili jako vlastní nástroj k pocitům bezpečí ve světě, byla otřesena. Připomnělo se nám, že jsme ve světě nechránění proti zákeřným nepřátelům, a to nejen jako jedinci, ale jako celé skupiny. Též se poodhalila naše nepřipravenost vůči smrti blízkých, přátel a dokonce i docela cizích lidí, s nimiž jsme mohli sdílet, ale naštěstí nesdíleli, jejich osud.
Náhlé uvědomění si zranitelnosti a bezbrannosti, naše vystavenost traumatu, naše ohroženost připomíná se nám v paranoidně-schizoidní pozici, která není jen svébytnou organizací duševního života ovlivňující myšlení, cítění, rozhodování atd., ale je způsobem bytí, v němž přežití uprostřed pocit'ovaného zla diktuje také svébytnou egocentrickou morálku. Toto zlo vnímané jako vnější je současně vnitřním zlem - nevíme, zda jsme obklopeni možnými skrytými teroristy, nebo zda je to jen naše fantazie, náš vlastní produkt - snad až blud. Bion by mohl rozvinout myšlenku o tom, že psychotická část osobnosti a hypotetické beta elementy naší primitivní psýchy zatlačují tu lepší neurotickou část. Avšak víme také ze studie A. Freudové a D. Burlighamové (1943) o dětech ve 2