You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Nejedná se o protimluv, spojujeme-li dnes stařičkou psychoanalýzu s léčbou psychotických poruch?
Při listování nejnovějšími psychiatrickými publikacemi se individuální psychoterapie v léčbě nemocných z okruhu schizofrenních psychóz spíše krčí v pozadí za krátkodobějšími kognitivně-behaviorálními postupy, nácvikem sociálních dovedností, za kognitivním tréninkem, tréninkem asertivity, psychoedukací a pracovní terapií, přičemž „význam individuální psychoterapie u pacientů se schizofrenií kontrolované studie nepotvrzují“ (Libiger, , str. 396). Podobně skromné jsou i příspěvky psychoterapeutické literatury.
Jako by zkušenost Evy Syřišt'ové a její popis psychoterapeutického nihilizmu šedesátých let do jisté míry platil i pro současnou situaci:
„Prosazování a provádění psychoterapie u psychotiků se u nás považovalo ještě v polovině 60. let takřka za projev ‚šílenství‘ terapeuta - z hlediska tradiční, jednostranně biologicky orientované medicíny. Psychoterapie byla ‚trpěna‘ u případů chronických, a zvláště infaustních, u kterých biologická léčba nezabrala a na nichž, jak říkali někteří psychiatři, ‚už nebylo co zkazit‘. Ale právě u těchto případů, zdánlivě beznadějných, ‚odložených‘ na koloniích psychiatrických ústavů, bez jakýchkoli vyhlídek do budoucnosti, jsme se naučili nejvíc. Byla to těžká práce, ale zároveň ohromná možnost. Neobvyklé poznání, že ani u těchto jedinců nemusí být psychoterapeutické úsilí marné a že je lze navrátit životu na řadu let bez jakékoli recidivy“ (Syřišt'ová, 1989).
Mistrný záznam o průběhu individuální terapie a dlouhodobá intenzivní pozorování PhDr. Evy Syřišt'ové a několika nadšených terapeutů 80. a počátku 90.let (Bouchalová, Kalina, Strossová) představují v českém písemnictví spíše jev ojedinělý. Kazuistiky přibližují čtenáři vlastní dění v terapii, dovolují mu utvořit si představu, jak terapeut rozuměl verbálním i neverbálním projevům pacienta, jak s nimi zacházel, jaké terapeutické hypotézy si vytvářel, jak vnímal jednotlivé fáze psychoterap