You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
(Příspěvek přednesený při panelové diskusi na téma „Povaha problémů psychoanalýzy s psychotickými a takzvanými ‚obtížnými‘ pacienty“ během 42. Mezinárodního psychoanalytického kongresu, Nice, 22.-27. července 2001)
Dovolte mi, abych svůj příspěvek zahájil tvrzením, že mezi šesti členy této panelové diskuse existuje několik základních styčných bodů. Budu se je snažit rozvíjet a zároveň předestřu svůj vlastní přínos k této diskusi. Tyto základní myšlenky zde formuluji ve dvanácti bodech, které podle mého názoru tvoří soubor př edpokladů pro psychoanalytický přístup k psychózám.
1) Na psychotické symptomy je třeba nahlížet jako na lidské fenomény, jak už před mnoha lety navrhoval Harry Stack Sullivan (1962). To znamená, že jsou smysluplné a záměrné, nebot’ plní funkci v pacientově emoční rovnováze a osobních vztazích. V tom se náš přístup dosti liší od názoru biologicky orientovaných psychiatrů a těch psychologů, podle kterých na psychózy nelze psychoanalytickou léčbu aplikovat. Proto jsme na rozdíl od Jasperse (1946) skálopevně přesvědčeni, že tyto symptomy nelze vysvětlovat jako kauzálně determinované přirozené projevy biologického procesu. Měli bychom je chápat empaticky jako vyjádření lidských zkušeností. Pokud se nám tedy podaří rozuzlit spletité způsoby, jimiž pacient zároveň vyjadřuje i zakrývá svou zkušenost a své záměry, zjistíme, že je dokážeme pochopit i se s nimi identifikovat, jelikož jsou vyjádřením základních lidských potřeb, které jsou nám všem společné. Jaspers podle mého názoru nedokázal empaticky pochopit projevy psychotických pacientů v důsledku toho, že jeho metoda empatického pochopení nepočítala s nevědomou motivací a že tudíž postrádal nástroje, jimiž by mohl rozuzlit komplikované psychotické myšlení a vztahy.
2) Těmito základními lidskými potřebami mám na mysli emoční potřeby, jež lze naplnit pouze ve vztahu s jinou lidskou bytostí. Nejedná se o instinktivní touhy po uspokojení, které přináší slast; jde o naléhavou potřebu lidské odezvy. Winnicott