Povaha schizofrenního konfliktu

Schizofrenie se v tomto článku chápe jako psychopatologie, kterou charakterizuje intenzivní konflikt mezi přáním udržet psychický stav, v němž mohou existovat významy, a přáním všechny významy a myšlenky zničit a stejně tak ničit schopnost vytvářet prožitky a myslet. Navíc zde dochází k odehrávání destruktivních přání v podobě skutečného útoku na tyto duševní schopnosti. Neurotický konflikt se od schizofrenního liší v tom, že obsahuje napětí mezi koexistujícími skupinami významů, které jsou pocit'ovány jako neslučitelné, zatímco schizofrenní konflikt se týká rozporu mezi významem a útokem na tento význam.

U schizofrenie může dojít k vyčerpání obranného úsilí při zabývání se významem. Když k tomu dojde, přesune se konflikt z oblasti psychických reprezentací a významů do oblasti duševních schopností vůbec tyto významy vytvářet. Schizofrenik se snaží konflikt řešit ve čtyřech stadiích či čtyřmi způsoby, která jsou prezentována: stadium neprožívání, stadium projektivní identifikace, stadium psychotického prožívání a stadium symbolického myšlení. V každém stadiu je dosaženo jiné rovnováhy mezi přáním umožnit existenci významů a myšlenek a přáním veškerý význam zničit. Každé stadium navíc charakterizuje specifická podoba odehrávání mimo psychickou sféru reprezentací. Tímto odehráváním schizofrenik nevědomě omezuje svou schopnost vnímat, prožívat a myslet.

Teorie schizofrenního konfliktu předložená v tomto příspěvku se pokouší zachytit styčnou plochu mezi sférou psychických významů a reprezentací (tedy myšlenek, motivací, fantazií) a sférou duševních schopností vytvářet významy a reprezentace. Koncept uskutečnění fantazie, který představuji, je pokusem nově postihnout vzájemné propojení mezi fenomény v těchto různých sférách.