You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Příspěvek byl prezentován na VIII. psychoanalyticko-psychoterapeutické konferenci v Opočně, 13. - 15. září 2001.
Proč mizí oidipský komplex, aby ho vystřídalo latentní období?, ptá se Freud v roce 1924 v článku “Untergang des Oedipuskomplexes”. Jeho první pokusná odpověd zní: “Analýzy ukazují, že je to prožitkem bolestných zklamání.” Dále vysvětluje svou představu o dnes už notoricky známém předpokládaném sledu událostí. Dítě na určitém stupni vývoje, který jeho dcera později nazvala objektní stálostí (Freud, A., 1965), může pozorovat anatomické i psychické rozdíly mezi oběma rodiči. Díky určitému sexuálnímu dozrání a diferenciaci svých pocitů ve 3-5 letech vnímá slast z používání svého genitálu a snaží se napodobit stejnopohlavního rodiče v jeho vzrušující lásce ke druhému z rodičů.
Podle Freuda je zklamáno hlavně tím, že stejnopohlavní rodič s tím nesouhlasí. Rivalita s rodičem je těžko únosná, jestliže dospělý může dítě za takové touhy potrestat (kastrační komplex). Sexuální touhy dítěte narazí na zastrašování a hoch se pod dojmem pozorování osob bez penisu vzdá masturbace i touhy po matce, a tak u něj vzniká Nadjá - soubor internalizovaných norem pro duševní život a chování. Dívka zpozoruje, že kastrována už