Editorial

Vážení a milí čtenáři,

Jistě jste si již povšimli, že se v Revue pokoušíme ukázat psychoanalýzu jako živou, stále se proměňující a rozvíjející se vědu, jejíž poznatky mohou obohatit nejen psychoanalytiky a psychoterapeuty, - ale i ostatní, kteří se zajímají o člověka a jeho prožívání. Psychoanalýza nahromadila za svou dlouhou existenci (Freudův výklad snů byl vydán ) veliké množství poznatků o vnitřním životě i o chování člověka, přestala být „vědou jednoho muže“. Dnes zahrnuje značné množství teorií a konceptů, které se většinou doplňují, ale někdy jsou také v rozporu. Reflektování a propracovávání v odborné diskusi umožňuje ještě hlubší teoretické poznání, a s tím související nové možnosti aplikace poznatků do léčby, poradenství a řady humanitních věd. Znalost základních konceptů psychoanalýzy dnes již patří k základnímu vzdělání kulturního člověka. Její originální přístup představuje specifickou formu myšlení, pojímání lidské zkušenosti, vztahů i společnosti. Dnes již málokdo zpochybňuje existenci nevědomých motivací, schopnost mysli různými způsoby se bránit uvědomění nepříjemných zkušeností (obrany jako vytěsnění, racionalizace, projekce a další se stále více zabydlují ve slovníku kulturních lidí), formativní význam ranných zkušeností, zvláště citového vztahu s matkou, existenci sexuální dimenze dětských prožitků, existenci oidipského komplexu a význam otce v tomto období, možnost porozumět snům, nebo chybným úkonům (např.přeřeknutí) atd.

V tomto čísle Vám chceme představit další - u nás málo známou oblast aplikace psychoanalýzy - psychoanalytickou párovou a rodinnou terapii. Jde o jednu z nejméně známých oblastí její aplikace.

V oblasti manželské a rodinné problematiky u nás dlouho dominovaly „tzv. poradenské“ přístupy zaměřené na chování (z nichž nejpopulárnějším se stal přístup M. Plzáka). Bohužel dodnes čeká laická veřejnost „správnou radu“ od manželského či rodinného „poradce“. Svoji „radu“ sice mohou dostat, ale většinou pak brzy zjistí, že to, co se dozvědě