Úvod

Přibližně od 40. let 20. století vzrůstá vědecký zájem o rodinu a objevují se s ním související první výzkumné studie. V této době se hledala jediná příčina psychických poruch. Byly objeveny tzv. „schizofrenogenní“ matky, popřípadě „patogenní matky“. Studie spíše hledaly patologu v ženském, mateřském chování. Další charakteristikou tohoto období byla tendence předpokládat lineární kauzalitu (např. kdo v rodině koho zneužívá, kdo je příčinou trápení). Rodinná terapie v (dnešním smyslu dnešní podobě) se ještě neprováděla. Dobové psychoanalytické názory měly značný vliv na terapii obecně. (Část výzkumníků a terapeutů, kteří je vnímali jako omezující, se tomuto vlivu pokoušela vymknout, protože je vnímali jako omezující schéma. Bohužel většinou za cenu popření zkušeností psychoanalýzy. Část výzkumníků a terapeutů, kteří je vnímali jako omezující a schematické, se tomuto vlivu pokoušela vymknout, bohužel většinou za cenu popření zkušeností psychoanalýzy.) Je třeba si uvědomit, že (jde o dobu kdy byla dominantní pudová teorie) v klinické praxi byla uplatňována často velmi rigidní pravidla, protože se věřilo ve význam frustrování pacienta v klinické situaci. Hovoříme ale také o období prvních vývojových studií. Psychoanalýza přesouvá důraz z pudové teorie ke zdůrazňování významu vztahu. R. Spitz začal zkoumat „anaklitic-kou depresi“ (vzniká při oddělení dítěte, které ještě nevyvinulo objektní stálost a identitu, od matky) dětí odebraných matkám ve vězení a objevuje své známé „organizéry psyché“. V Anglii se díky pracím D. W. Winicotta (1951), H. Kohuta , Fairnbairna a dalších začala rozvíjet teorie objektních vztahů.

Pro rodinné terapeuty byla milníkem Richardsonova kniha „Patients have families“ . V 50.-60. letech vznikly ve spojených státech instituty (v Yale tým Theodora Lidze, ve Washingtonu Lyman Winn a spolupracovníci, v Palo Alto Don Jackson, Jules Riskin a Virginie Satirová, později také Paul Watzlawik, Gregory Bateson a další), které se zaměřovaly na výzkum schizo