Psychoanalýza rodiny a páru

Obsah

1. Úvodní poznámka

2. Soubor rodiny a osob

3. Kde nastávají klinické události?

4. Psychoanalytická ukázka rodinného pouta

5. Klinické popisy

6. Interpretace v psychoanalýze rodiny

Úvodní poznámka

Psychoanalýza - tak, jak se s ní pracuje, jak se aplikuje, studuje, jak je obvykle chápána - je tecrií a kliniickou praxí založenou na pozorovatelných jevech při psychoanalytičké sessi, které se účastní pouze pacient a analytik. Sesse je místem přístupu k osvětlení pacientových nevědomých produktů, jako jsou symptomy, sny, zvláštnosti jeho charakteru, nebo také při určitých konfliktech, kterým sám nemůže porozumět ani je rozřešit a které se rozvíjejí v přenosu.

Každý subjekt žije v „propojení“. Neexistuje izolovaný subjekt a vidíme-li ho takto, je to výsledek vědomého vnímání. „Propojení“ není založeno na vnímání, ale je z řádu reprezentací. Psychologie, která zahrnuje já-plurál jako propojená, by měla být schopna vysvětlit podmínky neuvědomělosti „propojení“. Přenos je uskutečněním „propojení“, jeho obvyklé pojetí mu však nebere solipsistický charakter, totiž že vědomí, na něž se redukuje vše existujicí, je vědomím vlastním, moje „já sám“ (solus ipse) /Fermier Mora, J., 1968/.

Vycházíme z toho, že psychika člověka probíhá uvnitř individua, má svůj začátek a význam a odtud hodnotí svět, který jej obklopuje. To se při jemnější a rozsáhlejší analýze ukáže jako udržitelné jen z omezeného hlediska, které vyžaduje určité rozšíření a pojem „propojení“ se ubírá touto cestou. Provádění psychoanalýzy „propojení“ spočívá v psychoanalýze rodiny a páru. Možná by měly být nabídnuty dobré argumenty k přesvědčení těch, kteří nevěří tomuto psychoanalytickému nástroji, ale obávám se, že argumenty je stejně nepřesvědčí. Pro ty z nás, kteří pracujeme s „propojeními“, nebude takové přesvědčování viru potřebné.