You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Párovou terapií rozumím proces, do něhož terapeut přispívá svým úsilím k řešení neshod, překážejících partnerskému vztahu, tak aby bylo soužití páru klientů uspokojivější. Provádí ji terapeut s jedním párem nebo se skupinou párů. Teoreticky může vycházet z různých „modelů mysli“. Předmětem mého sdělení je úvaha, do jaké míry je přitom možno použít psychoanalytických představ o psýché a psychoanalytičké metodě léčby. Tady potřebuji zdůraznit, že soubor psychoanalytických poznatků a představ o psýché je něco jiného, než psychoanalytická metoda léčby. Podle oficiální definice I.P.A. je psychoanalýza souborem poznatků a představ o psýché, získávaných specifickou metodou léčby neurotických a povahových poruch. Souboru těchto poznatků a představ se využívá dvojím způsobem:
v psychoterapii,
při interpretaci údajů v historii, literární teorii, sociologii a v jiných humanitních vědách.
Použití psychoanalytických poznatků v psychoterapii nutně neznamená uplatnění psychoanalytické metody. Psychoanalytická metoda léčby se totiž omezuje na poznávání těch stránek psychické reality, jež ožijí v terapeutickém vztahu. Psychickou realitou rozumíme všechny pocity, vjemy, myšlenky, představy, včetně představy o objektivní realitě, názory, postoje atd., patřící zkoumané osobě, tj. analyzandovi, nebo chcete-li klientovi. Ta je součásti „celé“ reality jeho života. Do této „celé“ reality však patří i analytická situace, včetně psychické reality analytika. Žádný skutečný psychoanalytik se totiž naivně nedomnívá, že je objektivním pozorovatelem. Uvědomuje si, že jeho psychická realita spolurozhoduje o tom, co se bude mezi ním a klientem na společných sezeních odehrávat, co „ožije v terapeutickém vztahu“.
Předpoklad arbitrární reality (tj. otevřená možnost neustále navzájem vyjednávat o tom, co v terapeutickém vztahu ožilo), je nezbytnou podmínkou interpretovatelnosti přenosových a jiných změn, jež vnímají oba účastníci léčebného procesu. Považuje-li analytik za samozřejmé, že všechny mezilidské