You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
V terapiích zaměřených na interpersonální vztahy (manželské, párové, rodinné) je terapeut konfrontován s obrovským množstvím interakcí, verbálních i neverbálních sdělení a intenzivních emocí, do nichž je klienty aktivně vědomě, či nevědomě vtahován. To vše se navíc děje v situaci, kdy při uspořádání „face to face“, musí reagovat nepoměrně rychleji, než v individuálních terapiích, v nichž má většinou čas reflektovat svoje pocity, najít porozumění aktuální přenosové situaci a promyslet reakci. Aby nebylo komplikací dost, párový a rodinný terapeut oproti individuálnímu terapeutovi pracuje ve velmi limitovaném počtu sessi, jde tedy většinou o krátkou, fokální terapii v délce maximálně několika desítek sessi. Cílem není změna osobnosti zúčastněných, ale pomoc s „problémem“, se kterým se na nás obrátili. Hlavní komplikací však je, že klienti párových a rodinných terapií nepřijímají interpretativní styl, na který jsme zvyklí z individuálních terapií.
Aby mohl párový nebo rodinný terapeut /dále jen PT a RT/ svým khentům pomoci, potřebuje „výbavu“, která mu pomůže co nejrychleji pochopit, jakou dynamickou a vztahovou souvislostí je daný „problém“ sycen a udržován, a najít takovou intervenci, kterou jednotlivci ve vztahu budou schopni „strávit“ a využít ve svůj prospěch. Netřeba zdůrazňovat, že čím lépe při tom terapeut rozumí situaci klienta i své vlastní, tím lépe může využít přenosu i protipřenosu a najít vhodnou intervenci. Toto „porozumění“ budu dále nazývat terapeutickou hypotézou (TH), protože není nikdy definitivní, v průběhu terapie se různě mění a terapeut nemůže nikdy „vědět“, jak věci pro klienta „opravdu jsou“.
Přesto, že je zřejmé, že lepší orientace umožňuje účelnější jednání, někteří terapeuti potřebu TH odmítají, tvrdí, že si nevytvářejí takovou představu, protože kdyby ji měli, mohli by klienta manipulovat v jejím směru. Není však možné nemít žádnou představu, je možné si ji pouze neuvědomovat, mít nereflektovanou hypotézu. Ale zatímco vědomou hypotézu můžeme