Zpráva z konference v lotyšské Rize

Ve dnech 27.-28. září 2002 se v hlavním městě Lotyšska, Rize, konala II. konference organizací psychoanalytičké psychoterapie ve východní a střední Evropě, která se uskutečnila pod záštitou EFPP (Evropská federace pro psychoanalytickou psychoterapii ve veřejném sektoru). Toto odborné setkání bezprostředně navazovalo na obdobnou pražskou konferenci, jež proběhla v říjnu loňského roku. Do Rigy jsem přijela jako zástupce České společnosti pro psychoanalytickou psychoterapii spolu s dalšími asi 40 delegáty z různých zemí střední a východní Evropy. Pořadatelé byli nicméně poněkud zklamáni tím, že řada přihlášených svou účast odřekla, takže konference měla nakonec menší rozsah, než původně očekávali. Velmi reprezentativní byla delegace EFPP v čele s úřadujícím předsedou Serge Frischem, u nás dobře známou britskou psychoanalytickou Lydiou Tischler, švédskou psychoterapeutkou Margaretou Mörner, nizozemským skupinovým analytikem Janem Van de Sandern a dalšími. Za lotyšskou stranu byla duší celé konference půvabná Guanta Ancane, předsedkyně Lotyšské asociace psychoanalytičké psychoterapie, která se zúčastnila také loňského pražského setkání.

Celkové zaměření konference mělo být klinické, což potvrzuje její podtitul „Možnosti a potíže psychoanalytičké psychoterapie dětí, adolescentů a dospělých s osobnostními poruchami“. Odborný program byl však nakonec relativně chudý - odezněly pouze dva klinické referáty a jedna výzkumná zpráva. Lotyšští terapeuti se zřejmě ostýchali sdělovat své zkušenosti před západními „hvězdami“, což mi připadne vcelku pochopitelné. Ve srovnání s Českou republikou mají omezené možnosti výcviku a vzdělávání a často jezdí stovky kilometrů, aby získali potřebné zkušenosti. Výcvikovým střediskem je především litevský Vilnius, ale i vzdálenější místa. Kazuistické studie se nakonec odhodlali prezentovat Voldemars Svarcs, který hovořil o složitém případu 30-letého manažera, a dětská psychoterapeutka Zaiga Blaua. K přepečlivě připraveným referátům diskutovali př