You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Dovolte mi, abych si na úvod vypůjčila slova svého oblíbeného básníka Jana Skácela:
dětství je to co dávno kdysi
bývalo a dnes ze DNA visí
jak motouzek a zbytek pout
jež lze i nelze rozetnout.
Dotýká se mě blízko u srdce, jak básník emotivně v jedné sloce zachytil to, s čím se jako analytici setkáváme v terapiích s našimi pacienty i v analýzách vlastních a co koneckonců registrujeme cvičeným okem v běhu života kolem nás stále.
Pojdme k bodu, kde to všechno začíná, totiž k porodu. Je to okamžik, který si z vlastních prožitků podle mého soudu vybaví ve svých terapiích jen nemnozí, ale který však máme možnost vidět a posuzovat zvenčí.
Dá se snad říci, že doba před porodem je zahalena dost značně do hávu neznámého, a podle mého je to dobře. Ne že by toto období ve vývoji dítěte nebylo prozkoumáváno gynekology, genetiky i psychology. Koneckonců ultrazvukové snímky prenatálního vývoje dítěte jsou už poměrně běžnou součástí rodinných alb. Myslím tím, že toto období není dostatečně zmapováno v oblasti pocitové. Je to jedna z mála situací, kdy dítě, pokud se vyvíjí „jakžtakž dobře“, může jen tak být. V matce, s matkou. S matkou, na niž je vázáno existenčně, ale není manipulováno a zneužíváno pro potřeby dospělých tak, jak tomu často bývá, když se octne vně děložního života.
A pak přijde čas porodu. První a zásadní separační krok. A poměrně drastický a bolestivý jak pro dítě, tak pro matku. Ponechme však matku stranou. Ta většinou vládne dostatečnou emoční i vyjadřovací kapacitou, aby mohla své prožitky sdělit.
Když sledujeme, jak se dítě dere ven úzkými porodními cestami a jak si musí svou hlavičkou doslova tu cestu razit, je to trochu zázrak, že se mu to podaří a je to zároven i aktivní děj. A pak dále, když porodníci (nebo dnes opět častěji i matka sama) přeruší pupeční šnůru, musí dítě samo v rámci zachování svého života shledat veškerou sílu a nadechnout se proti obrovskému odporu, aby mohlo žít a aby mohlo o svém prvním zcela samostatném životním kroku dát zvěst i svým hlasem. T