You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Editor tohoto čísla Revue mě požádal, abych přispěl reflexí k nedávné aféře spojené s vydáním knihy Petra Bakaláře „Tabu v sociálních vědách“. Byl jsem totiž jedním z jejích mediálních účastníků. Nemám v úmyslu psát zde další recenzi knihy. Bylo jich zveřejněno víc než dost a sotva k nim lze co nového přidat. (Vlastně bych uvítal, kdyby se takové reflexe ujal někdo „zvenku“, ve věci méně osobně angažovaný než já, protože své mínění o knize jsem již vyjádřil dostatečně.) V knize se ale píše také o psychoanalýze a moje poznámky by mohly souviset s leitmotivem čísla. Bakalář sice nereprezentuje žádnou skupinu psychoterapeutů nebo psychologů, je ale možné se ptát, zda - pokud jde o psychoanalýzu - nevyslovuje latentní názory alespon části tohoto společenství. V následujícím textu se pokusím znovu zamyslet nad svou zkušeností s knihou a jejím autorem a všimnu si jádra kritiky, s níž Bakalář proti psychoanalýze vystoupil.
Tento autor se chopil několika idejí, které jsme zatím znali spíše z projevů politických demagogů, a dokázal je zpracovat novým, originálním způsobem. Jeho práce vyvolala odpor a živý nesouhlas, ale i respekt, zájem a závist. Kdy se naposledy stalo, aby zdejší psycholog napsal tak znepokojivou knihu? Náš knižní trh vskutku neoplývá psychologickou literaturou, která by vzbudila takový čtenářský ohlas, natož diskusi. Jakkoli je zřejmé, že bez mediální kampaně a ziskuchtivosti většiny knihkupců by Bakalářův text takovou pozornost nevyvolal, zájmu sociálních vědců by jeho obsah sotva ušel.
Pro některé české psychoanalytiky není autor zcela neznámou osobou. Již na lonské konferenci v Opočně zveřejnil své teze proti psychoanalýze a údajně se mu od kolegů dostalo shovívavě „terapeutické“ odpovědi - jak se zdá, bez mutativního účinku. Bakalář přitom nepřichází z jiné planety, ale v jistém smyslu je ovlivněn také naší psychoanalytickou subkulturou, o čemž svědčí i dohady, že v Praze prodělal neúspěšnou osobní analýzu. Měli bychom ale na veřejné kritiky lidí, kteří