Ovlivnování a autonomie v psychoanalýze Stehen A. Mitchell (z anglického originálu přeložila Lenka Smetanová). Vydalo nakladatelství  TRITON v Praze 2002.

Stephen A. Mitchell u nás již není neznámým autorem. Kniha „Freud a po Freudovi-Dějiny moderního psychoanalytického myšlení“, na níž se podílel společně s Margaret J. Blackeo-vou, byla našimi psychoanalytiky, psychoanalyticky orientovanými psychoterapeuty i laiky velmi pozitivně přijata. Většina mých kolegů ocenila schopnost autorů jasně a srozumitelně vysvětlit komplikovanou psychoanalytickou teorii a ukázat možnosti její aplikace v terapii.

Mitchellova kniha „Ovlivnování a autonomie v psychoanalýze“ zklame ty, kteří v ní budou hledat podobnou didaktičnost při vysvětlování teorií a přístupů, jako v knize „Freud a po Freudovi“. Zklame všechny, kteří se chtějí něčemu „naučit“, protože jistou míru znalostí a zkušeností s psychoterapií předpokládá. Její přednosti jsou jinde. S.A. Mitchell mistrným způsobem vtahuje čtenáře do svých úvah o charakteru vztahu v psychoanalýze, o míře a způsobech vzájemného ovlivnování, o způsobech pojetí přenosu a protipřenosu, důsledcích pro chování terapeuta v terapeutické situaci, pro hledání vhodné intervence atd. Své úvahy píše na základě hlubokých znalostí psychoanalytické teorie, konfrontuje rozdílné názory hlavních psychoanalytických koncepcí, jakoby se znovu a znovu - z hlediska moderní psychoanalýzy- pokoušel vyrovnat se třemi základními pilíři americké ortodoxní psychoanalýzy: s neutralitou, anonymitou a zdrženlivostí, a přitom si zachovat otevřené, nedogmatické, z dvouosobnostního modelu vycházející pojetí terapeutického vztahu a celé terapeutické situace. Vývoj psychoanalýzy se stále více posouvá k pojetí analytika jako osoby výrazně zapojené do procesu. Většina analytiků považuje za anachronickou iluzi, že by analytik mohl zůstat mimo proces. Oslabilo se vnímání analytika jako autority, která je schopna objektivního hodnocení. Tento trend však přináší řadu komplikací pro teorii, vyvolává úzkost, že budou ohrožena základní pravidla a převládne iluze, že všechno je možné. Mitchell na to odpovídá: „Disciplína i technika v současné