You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Na přebalu knihy „Témata psychoanalýzy II.“ se dočteme, že se na ní autorsky podíleli čtyři „psychoanalytický orientovaní odborníci“ z Velké Británie.
Robert Kennedy v první kapitole na téma „Libido“ mapuje proměny významu tohoto pojmu a zdůvodnuje, proč by měl nadále zůstat součástí psychoanalytické terminologie. V podkapitole s vtipným názvem „Bez libida, prosím, jsme Britové“, upozornuje na to, že se sexualita se ze soudobé psychoanalýzy téměř vytratila. Vcelku mi však Kennedyho argumentace nepřipadala příliš přesvědčivá. Po přečtení daného textu ve mně paradoxně vznikl pocit, že pojem libida je poněkud zastaralý.
Autor druhé kapitoly Abel-Hirsch se chopil ještě obtížnějšího úkolu, kterým je rozbor pojmu Eros, který Freud v roce v práci „Za principem slasti“ vymezil jako spojující sílu, jako protipól pudu smrti. Zatímco Freudova spekulativní práce je navzdory spornému obsahu stále zajímavé čtení, totéž bohužel nelze říci o druhé kapitole recenzované publikace. Autor jakoby si nebyl jist, zda píše literární esej nebo odborný text. Cituje z nejrůznějších zdrojů, nevyhýbá se ani milostné lyrice, aniž by bylo jasné, co vlastně chce sdělit.
Ve třetí kapitole na téma „Perverze“ se C. Pajaczkowska opírá především o Freudovy názory, k nimž přistupuje místy až nekriticky. Zdá se, že vcelku akceptuje i Freudovu koncepci ženského psychosexuálního vývoje, včetně tolik diskutované „závisti penisu“. Pro mě - coby obdivovatelku filmového umění - byla nejzajímavější podkapitola „Kulturní příklad: fe-tišismus a filmové diváctví, divadlo stínů“, jejíž začlenění do textu je však poněkud neorganické. Kapitola končí přehledem novějších psychoanalytických koncepcí perverze, se zaměřením na práci Roberta Stollera.
Relativně nejpovedenější kapitolou recenzované publikace je zřejmě „Exhibicionismus“ z pera Bretta Kahra. Autor začíná popisem osobního zážitku s exhibicionistou. Poté systematicky postupuje od historických záznamů o projevech této poruchy, přes první pokusy o její diagnostiku a