Informace

Začátkem března se konal v Luxemburgu meeting delegátů členských zemí Evropské federace psychoanalytické psychoterapie (EFPP), kterého se zúčastnili zástupci jednotlivých sekcí ČSPAP (M. Hoškova, M. Kopřivová, I. Růžičková, V. Buriánek, L. Vrba).

Setkání bylo z větší části záležitostí organizační, zčásti i odbornou.

Proběhly volby do vedení EFPP a jednotlivých sekcí. Po 6 letech vystřídala Serge Frische z Lucemburska v roli vedoucího EFPP švédská delegátka Siv Boalt BoDthius. Zároven došlo ke změnám ve vedení jednotlivých sekcí.

Velká diskuse proběhla okolo zřízení čtvrté sekce EFPP, která by zahrnovala organizace zabývající se rodinnou a párovou psychoanalytickou psychoterapií. Velmi těsné hlasování rozhodlo, že taková sekce zřízena bude, ale teprve v nejbližších dvou letech do příští schůze delegátů bude diskutována její nápln a organizačním začlenění do EFPP.

Důležitou součásti schůzky byla diskuse o tzv. evropského certifikátu pro psychoanalytickou psychoterapii. Každá sekce má k vymezení jeho obsahu různě daleko. Společným stanoviskem ale je to, že takového certifikátu je zapotřebí. Nadále převládá základní představa, že certifikát by měly obdržet jednotlivé národní organizace (formou jakési akreditace při splnění příslušných podmínek), které by pak samy podle svých národních podmínek vystavovaly takové listiny svým členům. Normy pro příslušné akreditace jednotlivých organizací pak by měly být natolik široké, aby nevylučovaly ty organizace, které se hlásí k psychoanalytické psychoterapii v jednotlivých zemích, byt' zde panují přeci jen rozdílné historicky vzniklé odlišnosti a názory na to, co je a co není psychoanalytická psychoterapie, ale zase natolik přísné, aby vylučovaly účast ne-analytických a hlavně na výcvik nedostatečně náročných směrů. Tedy jde o stanovení minimálních standardů, ale hlavně minimálního „společného jmenovatele“ toho, co vlastně je psychoanalytická psychoterapie. Je jasné, že každá ze sekcí (individu