Autor zkoumá rozpory, týkající se psychoanalytické psychoterapie, z koncepčního, klinického a vzdělávacího hlediska. Navrhuje integrované pojetí psychoanalytických modalit léčby a jejich podrozdělení na standardní psychoanalýzu, psychoanalytickou psychoterapii a z psychoanalýzy vycházející podpůrnou psychoterapii. Indikace a kontraindikace těchto terapeutických přístupů jsou nastíněny ve světle klinické zkušenosti a psychoanalytického výzkumu těchto otázek. Zamýšlí se nad tím, že psychoanalytické instituty vyučují kandidáty v psychoanalytickém tréninku psychoanalytickou psychoterapii. Autor zdůrazňuje, že nyní máme k dispozici široké spektrum z psychoanalýzy vycházejících přístupů vůči pacientům, které podstatně rozšiřují terapeutickou účinnost naší profese a posilují sociální vliv psychoanalýzy.