You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Koncept „konverze“ terapie považované za psychoterapii na terapii označovanou jako psychoanalýza je odvozen od evaluačního modelu zahájení léčby. Já se soustavně snažím lidem pomoci, aby léčbu začali na základě modelu, jejž označuji jako založený na důvěře.
V úvodu tohoto příspěvku stručně nastíním charakteristiky každého z uvedených modelů. Zdůrazňuji, že moje hledisko vychází z mé subjektivity, která je nevyhnutelně zkreslující. Můj názor se vyvinul ze třicetileté analytické praxe a dopodrobna jej rozvádím ve své knize, jež nedávno vyšla pod názvem Psychoanalytic Technique and the Creation of Analytic Patients (Psychoanalytická technika a utváření analytických pacientů).
Když jsem byl kandidátem ve výcviku, učili mě, jak zahájit léčbu podle evaluačního modelu. Přes inspirativní přínos Stonea (1954), Loewalda (1960), a v šedesátých letech též Kohuta , byl tehdy evaluační model v zásadě neotřesitelný. Ovšem na většině analytických institutů ve skutečnosti zůstal charakteristickým pedagogickým modelem dodnes. Analytický trénink jako takový, a zvláště pak trénink v analyzovatelnosti, může zplodit hledání mytického „dobrého analytického případu“.
Podle evaluačního modelu má mít analytik - jakožto odborník - k případným budoucím pacientům hodnotící přístup. Při výcviku je veden k tomu, aby si položil otázku: „Je tento pacient analyzovatelný?“ Ve snaze na tuto otázku odpovědět analytik zhodnotí pacientovu osobnost a stanoví diagnózu. Je-li pacient považován za „neurotického“, neboli v Gloverově terminologii za „přístupného přenosu“ (Glover , s. 185–187), pak je doporučenou léčbou analýza. Pro zahájení analýzy je nutné, aby pacient byl připraven docházet k analytikovi čtyřikrát či pětkrát týdně a při snaze slovně vyjádřit své životní prožitky zaujímal polohu vleže na zádech. Pacienti, jejichž osobnost je považována za narušenou či defektní, nebo ti, kteří obdrží jednu z obávaných diagnóz, například „hraniční“ nebo „narcističtí“, ba dokonce „psychopatičtí“, „paranoidní“ či dr