Nesnadné proměny psychoanalytické psychoterapie v psychoanalýzu: Diskuse tří přednášek přednesených na panelu 42. mezinárodního psychoanalytického kongresu, Nice 2001

Téma tohoto panelu je velmi důležité z několika pohledů. Značná část psychoanalytiků dnes čelí nedostatku pacientů pro intenzivní psychoanalýzu a přijímá pacienty do méně intenzivní léčby jednou či dvakrát týdně. Taková léčba se obvykle nazývá psychoanalytickou psychoterapií, ačkoliv frekvence není jediným kritériem rozdílu mezi psychoanalýzou a psychoterapií. Někteří z těchto pacientů volí intenzivnější psychoanalýzu třikrát až pětkrát týdně později v léčbě a je značně nejasné, jak k této proměně dochází. K takové proměně došlo také u jedné mé pacientky, u níž se objevila v souvislosti s přechodem k intenzivnější terapii fantazie znovuzrození. Přechod k intenzivnější terapii je změna, a ta je také v jistém smyslu novým „začátkem“, i když původní terapie pokračuje. V posledních letech většina diskusí o rozdílech mezi psychoanalýzou a psychoanalytickou psychoterapií měla akademickou povahu a v podstatě se zaměřovala na 4 okruhy otázek: (1) rozdíly v léčebných cílech, (2) v technice, (3) v terapeutickém uspořádání, (4) a rozdíly ve vhodnosti jedné nebo druhé terapie vzhledem k povaze duševní poruchy nebo osobnosti pacienta. Tyto diskuse jsou částečně motivovány politicky, protože psychoanalýzu a psychoanalytickou psychoterapii většinou reprezentují rozdílné školící instituce a profesní organizace. I další důvody ovlivňují ráz debat: například jak obhájit psychoanalýzu a také psychoanalytickou psychoterapii před tlakem zdravotních pojišt'oven v některých státech k co nejkratší a „lacinou“ terapii.

Všechny pokusy o řešení otázky psychoanalýzy a psychoanalytické psychoterapie začínají nebo končí snahou definovat a charakterizovat soudobou psychoanalýzu. To je obecně tématem příspěvku do tohoto panelu, jehož autorem je Julio Campos. Popisuje proces, který mu umožnil vzít vážně pochybnosti „různých vážených světových kreativních osobností o psychoanalýze a psychoanalyticích“. Ovlivnil ho Murray Gell-Mann, fyzik, nositel Nobelovy ceny z roku , který založil v Kalifornii Sant