You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Zájemce o psychoanalytickou teorii, at' už jde o profesionála nebo vzdělaného laika, dostává do ruky obsáhlé a podrobné dílo, které nemá v současné odborné literatuře (o české ani nemluvě) žádnou konkurenci. Důvodem je nepochybně vysoká odborná kompetence obou britských autorů, kteří společně vyučují na University College London a současně působí jako aktivní psychoanalytici pracující s pacienty. Kniha má celkem 402 stran, vlastní text tvoří 312 stran a zbytek jsou odkazy a rejstřík. Odkazy na další literaturu činí více než prací.
Tradice vývojové psychopatologie v Londýně je úzce spojena s Anna Freud Center - nejvýznamnějším centrem dětské psychoanalýzy. Avšak, jak oba autoři hned v úvodu zdůrazňují, psychoanalytické myšlení a psychoanalytické intervence jsou z velké části založeny na vývojovém pojetí mysli. Publikace poskytuje extenzivní přehled všech hlavních psychoanalytických teorií a současně jejich kritické zhodnocení na pozadí vědeckých hledisek, k nimž se oba autoři hlásí a která používají citlivě a s pochopením pro komplexitu myšlení v psychoanalýze i pro obtíže, které vznikají při aplikaci přísně vědeckých metod. Co tedy obsahují jednotlivé kapitoly, kterých je celkem čtrnáct?
V kapitole 1 najde čtenář výklad základního psychoanalytického modelu, zejména základní předpoklady psychoanalýzy a předpoklady vývojové kontinuity.
Kapitola 2 je věnována hlavním změnám, které Freud učinil ve svých modelech vývoje: v traumatickém, topografickém a strukturálním modelu. Strukturální model rozvíjený v USA na základě původní Hartmannovy ego-psychologie je obsahem 3. kapitoly. V ní se pak autoři konkrétněji zabývají Eriksonem, Spitzem, Jacobsonovou a Loewaldem. Dále pak popisují strukturální vývojové modely neurózy, osobnostní poruchy a zvláště poruchy antisociální a hraniční. Autoři hledají důležitá spojení psychoanalytických teorií se současnými neurovědami a s nepsychoanalytickou vývojovou psychologií a psychopatologií. Zde je potěšující, že tyto odlišné a současně hra