Jaké zajímavé věci říkat dětem - a proč

Věřím, že platí základní pravidlo, že psychoterapie se děje v překrývajícím se prostoru dvou herních oblastí - pacientovy a terapeutovy, jestliže si terapeut neumí hrát, pak se k této práci nehodí. Jestliže si neumí hrát pacient, pak je třeba učinit něco pro to, aby si hrát mohl. Teprve potom může začít psychoterapie. Důvod, proč hra je zásadní podmínkou, spočívá v tom, že právě v ní je pacient tvořivý (Winnicott, 1971/1980, s. 63).

Technické modifikace jsou odklonem od „normálního“ rejstříku technik použitelných s neurotickými dětmi. Neexistuje žádná absolutní psychoanalytická technika předepsaná pro práci s dětmi, spíše existuje řada analytických principů, které musíme přizpůsobovat specifickým případům. Variace v technice představují vhodné specifické adaptace základní řady analytických principů spíše než odchylky od standardní techniky (Sandler, Kennedy and Tyson, 1980, s, 199).

Jakubův otec čeká na chodbě kliniky. „Jakub je v autě, ale nechce sem jít. Třeba by se to podařilo vám - přesvědčit ho, aby sem přišel. Mně se to nedaří. Šikanovaly ho děti ve škole, ale jsou to děti, které právě skládají státní zkoušky (to znamená, že jsou o 4 roky starší než Jakub), takže Jakub byl požádán, aby zůstal doma a nešel do školy dřív, než bude po zkouškách a ony budou potrestány. Myslím, že se ho to dotklo. Je to opravdu velmi nespravedlivé - jako kdyby trestali jeho. A ještě něco - dneska je v sukni.“

Řekla jsem, že nepůjdu za Jakubem proto, abych ho přesvědčila, že má jít nahoru, ale že ho půjdu pozdravit, protože sem přijel opravdu z daleka (hodinu a půl cesty autem). Když jsem se k němu blížila, Jakub (12 let) shrnul věci poházené na sedadle, aby pro mne udělal místo a já jsem se zeptala, zda mě zve dál. Kývl. Otec si sedl na nedalekou zídku. Když jsem byla uvnitř, řekla jsem, že by byla škoda, kdybychom se aspon nepozdravili, když už sem vážil tak dalekou cestu. Přikývl a usmál se. Zajímalo mě, zda je pro něho těžké mluvit o tom, na co tak usilovně myslí. „Jdu s vámi