You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Staneme-li se svědky mnohačetných traumat a hrubých zanedbání, k nimž dochází - často za přispění labilního okolí - u dětí, které se ocitly „v péči“, nemůžeme se divit, že nám snaha o jejich uzdravení obvykle připadá jako předem ztracená věc. Přesto tyto děti čerpají stále větší podíl z prostředků určených pro dětskou psychoterapii (37,5% podle auditu jedné britské kliniky /Fleming, 2002/) a vzdor očekávání se dokážou významnou měrou psychicky zotavit. Psychoterapie dětí a dospívajících se v současné době hodně věnuje úvahám a zkoumání klinických, technických a teoretických otázek, které před nás péče o tyto děd staví (například Hindle, 2001; Hunter, 2001; Ironside, 2002; Journal of Child Psychotherapy, 2000 (26.3), zvláštní číslo: Pěstounská péče a adopce).
Při úsilí co nejlépe pomoci těmto dětem a těm, kteří s nimi žijí, jsem se několik posledních let soustředila na přemýšlení o tom, co by terapeut mohl udělat, aby potenciálně traumatickou změnu péče proměnil ve smysluplný přechod v dětském životě. Příkladem toho budiž změna pěstounské rodiny nebo přechod z pěstounské péče do adopce. Na způsoby práce s dětmi nacházejícími se „v přechodovém období“ existují různé názory, nebot’ působí dojmem, že se příčí terapeutickým zásadám, podle nichž poskytujeme terapii dětem s bezpečným citovým a domovským zázemím. Pracujeme-li však s dětmi „v péči“, velmi záhy si všimneme, že každá špatně provedená změna v umístění dítěte jenom navýší zoufalství a nedůvěru, které si dítě s sebou již nese.
Při práci s dětmi „v přechodovém období“ jsem si uvědomila, že v těchto mimořádných okolnostech se paradoxně může skrývat terapeutický potenciál. Dokáže-li ho terapie využít, je možno dosáhnout významného pokroku ve vnitřním světě dítěte a vzroste naděje na zvládnutí následujících nevyhnutelných napětí v novém umístění.
Přemýšlení o tom, jak setrvat v paradoxním zážitku, nacházejícím se v jádru každého životního přechodového období, se pojí se schopností pozdržet realitu po dostatečně dlouhou