You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Společná psychoterapie malého dítěte a rodiče je komplexní terapeutická metoda, která využívá práce s rodiči a dětmi raného věku s cílem zlepšit vztah rodiče a dítěte či sociálně - emoční fungování dítěte (Lieberman et al., 2000).
Podle Cramera (1995) byli prvními průkopníky takto zaměřené psychoterapie Mahlerová a Winnicott. Metoda sama byla však poprvé pojmenována (infant - parent psychotherapy) a popsána Šelmou Fraibergovou v roce 1980 v knize Klinické studie duševního zdraví kojence. Další přínos pro tuto metodu zaznamenali jak v oblasti klinické, tak i teoretické Bertrand Cramer a Daniel Stern (Hopkins, 1992).
Barrows (1997) zminuje dva modely společné terapie rodiče a dítěte raného věku, které mají řadu společných znaků:
Na londýnské Tavistock Clinic je praktikována krátkodobá psychoanalytická psychoterapie v rámci Under Fives Counselling Service. Tento přístup navazuje na poradenské konzultace s matkami a dětmi, které prováděl Winnicott. Psychoterapeutky, které patří k hlavním představitelům tohoto modelu - Dilys Dawsová a Juliet Hopkinsová - přednášely v rámci výcviku v dětské psychoanalytické psychoterapii i v Praze.
Model praktikovaný na Clinique de Psychiatrie Infantíle v Ženevě je spojený se jmény Bertranda Cramera a Daniela Sterna.
Podstatou těchto přístupů je kromě psychoanalytické orientace krátkodobost terapie. Cramer (1995) uvádí, že psychoterapie se uskutečnuje jedenkrát týdně po dobu 50 – 60 minut v celkovém počtu 3-12 sesí, v průměru 6 sesí. To je podobné jako 5 sesí praktikovaných v rámci Under Fives Counselling Service v Tavistock Clinic. Dawsová (in Barrows, 1997) upozornuje na to, že obvykle je zlepšení zjevné během prvních dvou až tří sesí, během dalších sesí pak může dojít k upevnění tohoto zlepšení. Pokud nedojde ke zlepšení během pěti sesí, je potřebné přistoupit k individuální terapii matky či párové terapii.
Krátkodobost je sice jedním z hlavních rysů této terapie, ale Stern (in Barrows, 1997) hovoří o tzv. „seriál brief treatment“. Jinými sl