You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Vážení a milí čtenáři,
máte před sebou zimní číslo časopisu Revue psychoanalytická psychoterapie 2004, dosud vonící tiskařskou černí a novotou, jehož tématem jsou „Sny a jiné fantazijní produkty”. Pod poněkud záhadným názvem „jiné fantazijní produkty” se skrývají především filmy, jejichž příbuznost se snovou scénou potvrzuje mínění řady autorů.
Při přípravě zimního čísla se postupně sešlo několik příspěvků, které - jak doufám -tvoří harmonický celek. Především jsme velice rádi, že nám slavný americký psychoanalytik Thomas H. Ogden dal souhlas k uveřejnění svého článku „Toto umění psychoanalýzy”, který vyšel teprve v dubnu letošního roku v The International Journal of Psychoanalysis.
Ogden zde rozvíjí myšlenku, že lidé vyhledávají pomoc psychoanalytika především tehdy, když cítí, že jejich nevědomý mentální život je utlumený či umrtvený. Doufají tedy, že jim analytik pomůže snít jejich nesnitelné sny („noční děsy”), které jsou produktem odštěpených, psychotických složek mysli, a přerušené sny („noční můry”), jež nedokázali „dosnít” sami bez podpory či účastí jiné lidské bytosti. Ogden, který navazuje především na dílo britského psychoanalytika Wilfreda Biona , předpokládá, že snění probíhá nejen ve spánku, ale také v bdělém stavu, a to na straně analyzanda i analytika. Terapeutova účast v analytické situaci má především podobu zasnění („reverie”), což jsou toulky analytikovy mysli evokované nejen přenosovými a protipřenosovými aspekty jeho vztahu s pacientem, ale také jedinečným, převážně nevědomým prolínáním duševního života obou zúčastněných (tzv. „analytický třetí”).
Zatímco Ogden se zabývá především sny a sněním v dyadickém terapeutickém vztahu, autor dalšího příspěvku izraelský analytik Robi Friedman se zaměřil na práci se sny ve skupinové psychoanalytické psychoterapii. Hlavním sdělením jeho přehledného, téměř didaktického článku je to, že sen, respektive jeho vyprávění ve skupině, není pouze intrapsychická záležitost, ale má významný iníerpersonální rozměr. Výběr