You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Námětem tohoto článku je umění psychoanalýzy v sebeobjevujícím tvůrčím procesu. Autor stručně popisuje své pojetí psychoanalýzy a předkládá podrobnou klinickou ilustraci. Přichází s myšlenkou, že každý analyzand nevědomě (a ambivalentně) hledá pomoc se sněním svých „nočních děsů” (nesněných a nesnitelných snů) a „nočních můr” (snů, které jsou přerušeny, když bolest sněného emočního prožitku přesáhne analyzandovu schopnost snění). Nesnitelné sny autor chápe jako projevy psychotických a psychicky odloučených aspektů osobnosti; přerušené sny považuje za odrazy neurotických a jiných nepsycholických částí osobnosti. Úkolem analytika je vytvořit analyzandovi podmínky, aby mohl snít dosud nesnitelné a přerušené sny. Analytikova účast na pacientově snění má do značné míry podobu zážitku zasnění („reverie”). V průběhu této společné práce na snění v analytickém uspořádání může analytik poznat analyzanda natolik dobře, aby dokázal říci něco pravdivého o tom, co se v analytickém vztahu odehrává na nevědomé rovině. Analytikova práce s jazykem pacientovi výrazně napomáhá využít vyřčená slova k tomu, aby prosnil svou vlastní zkušenost a prostřednictvím snů tudíž žil plnější život.