You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Psychoanalytický rozbor filmu Šestý smysl od Philipa A. Ringstroma vyšel nejprve v časopise „The International Journal of Psychoanalysis” a pak v knize „Psychoanalýza a film”20, jejímž editorem je přední člen redakční rady tohoto časopisu Glen O. Gabbard (2001).
Kniha obsahuje dvacet čtyři pozoruhodných kritik filmů uveřejněných v „The International Journal of Psychoanalysis” během prvních čtyř let existence rubriky filmových recenzí (od roku ). Někteří jejich autoři jsou akademičtí učenci zabývající se filmem, jiní jsou psychoanalytici. Mnohé recenze tak obsahují úvahy, které nejsou ryze psychoanalytické. Například v rozboru filmu Anglický pacient mě zaujalo vyjádření palestinského básníka Husseina Barghoutiho, který shrnul portrét Arabů a Angličanů v tomto filmu slovy: „Akce v popředí: většinou stojící bílí lidé, ušlechtilé jemné city, hlasitý smích, procházení se v zahradách, sprchování. Akce v pozadí: sedící Arabové, záhadní, v dlouhých šatech. Špinaví a nedůvěřiví” (cit. in Diamond, 2001, a. 139).
V Gabbardově Úvodu ke knize „Psychoanalýza a film” najdeme řadu pozoruhodných informací. Autor zde mimo jiné uvádí, že vazba mezi psychoanalýzou a filmem vznikla navzdory odmítavému postoji Sigmunda Freuda, který se o jeho rozvoj vůbec nezajímal. Jeho postoj zřejmě nejlépe ilustruje to, že v roce 1925 odmítl nabídku hollywoodského producenta Samuela Goldwyna na 100 000 dolarů za konzultaci k jednomu filmu. Psychoanalytici se tentokrát nedrželi názoru svého „mistra”, takže v průběhu 20. století se psychoanalytická filmová kritika rychle rozvíjela, a to zejména ve Francii, přičemž byla výrazně ovlivněna teoriemi filozofa Jacquese Derridy a psychoanalytika Jacquese Lacana. Rozhodnutí redakce časopisu „The International Journal of Psychoanalysis” o zavedení rubriky filmových recenzí vycházelo z přesvědčení, že právě film se stal zásobárnou psychologických představ naší doby Pro současné diváky plní filmy do značné míry stejnou funkci, jako tragédie pro Řeky v 5. století pře