You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Knihu J. Schwarze Dějiny psychoanalýzy jsem si přečetla v době, kdy se prakticky věnuji psychoanalytické psychoterapii dvanáctým rokem. Přečetla jsem si ji s mírným povzdechnutím a vzpomínkou na své empirické zkušenosti s psychoanalýzou a odkazy na převážně anglicky psanou odbornou literaturu na začátku 90. let 20. století v čechách. Česká psychoanalýza žila do té doby pouze v ilegalitě, začínala teprve hledat svou oficiální tvář. Jak by ale bylo báječné číst takovou knihu na počátku mého psychoterapeutického vzdělávání a praxe, či ještě dříve!
Je to podle mého mínění dobře přeložená kniha, která velmi přehledným způsobem a srozumitelným jazykem mapuje bouřlivé dějiny psychoanalýzy od prvních poznatků a ucelených teorií jejího zakladatele Sigmunda Freuda, přes poutavý popis hlavních vývojových trendů - zejména interpersonálního přístupu Harryho S. Sullivana v USA a britské školy objektních vztahů, založené na pracích Melanie Kleinové, a jako alternativa k Freudovým teoriím později rozvinuté Donaldem Fairbaimem, Johnem Bowlbym a Donaldem Winnicottem, až po poměrně nové teoretické koncepty lidské subjektivity a vztahově odvozeného nevědomí Jaquese Lacana a konceptu selfpsychologie Heinze Kohuta. Významnou pozornost věnuje autor také pracím o ženské psychologu, zejména dílu Karen Horneyové, ale i zkušenostem latinskoamerických psycho terapeutek, pracujících s pacientkami, které se dostaly do extrémního životního ohrožení a utrpěly bolestné ztráty. To vše na pozadí mistrně vykresleného obrazu historie Evropy a USA ve 20. století.
V závěru pak autor nastiňuje tři hlavní problémy současné psychoanalýzy, které vidí v problému zvládnutí konfliktu mezi jednotlivými psychoanalytickými směry, podle toho, jak se vztahují k pudové nebo vztahové teorii jako příčině psychických obtíží (s jeho vlastním příklonem ke vztahové teorii) v konfliktu mezi psychoanalýzou a biologickou psychiatrií a postavením psychoanalýzy jako vědy, a konečně v otázce toho, jak psychoanalýza dokáže nahradit