Nárys studie narcismu u ženské sexuality

Studium ženské sexuality je v psychoanalýze relativně zanedbanou oblastí. Tento vědní obor se zaměřuje na oidipovský komplex, „uzlový komplex neurózy“, a jeho metodou je studium normality prostřednictvím patologie. Oidipovský komplex se týká obou pohlaví, ale Freud zde měl trvale potíže s ustavením symetrie pro ženy a muže. V roce 1931 Freud uvažoval, zda to, „co víme o oidipovském komplexu neplatí pouze pro vývoj chlapce a nikoliv pro vývoj dívky,“ což je výrazem nejistoty, kterou pociťoval před problémem femininity, která je nápadná ve všem, co o tomto předmětu napsal. Nikdy neopomněl zdůraznit předběžnou povahu tohoto předmětu a hovoří o nespolehlivých výsledcích a úkolu, který musí výzkum ještě dokončit1). Freudovy nejistoty ohledně problému femininity byly zesíleny jeho přáním sloučit vlastní revoluční studie s vědeckou orientací charakteristickou pro jeho dobu.

Freud tvrdil, že matka je prvním sexuálním objektem jak pro chlapce, tak pro dívku, protože jejich první sexuální vjemy se objevují během kojení a koupání, aktivit, které stimulují erotogenní zóny. To je naprostá pravda (vrátíme se k tomuto bodu později), ale je nepravděpodobné, že kvalita těchto vjemů je stejná pro obě pohlaví, ačkoliv činitel, který je vyvolává, je stejný. Všechny Freudovy potíže s oidipovskou teorií jsou skutečně důsledkem této čistě hypotetické symetrie. Mohli bychom také uvažovat, zda by matčina péče sama o sobě nemohla být zdrojem takových vjemů. Mohli bychom výrok obrátit a předpokládat, že j iž existuje potenciální sexualita - u chlapců a dívek od začátku odlišná - kterou matka pouze aktivuje.2)