Několik postřehů o ženské sexualitě(1)

Jak prohlásilo několik autorů včetně Freuda, ženský psychosexuální vývoj zahrnuje dvě verze oidipského komplexu. Ráda bych zde nyní předložila revidovaný výklad (srov. Kristeva, 1996a, 1996b).

Nejranější období, od narození do takzvané falické fáze (začínající mezi třemi a šesti lety života dítěte), budu nazývat primární oidipskou fází. Je pravda, že Freud ve svých závěrečných pracích o ženské sexualitě (1923e, 1925j, 1931b) zdůrazňuje takzvaný falický monismus: „hlavní rys této ‘genitální organizace u dětí’ (…) spočívá ve skutečnosti, že pro obě pohlaví přichází v úvahu jen jeden genitál, jmenovitě mužský. Není tedy přítomna svrchovanost genitálií, nýbrž svrchovanost falu“ (1923e, s. 308). Jinak řečeno, z psychického hlediska je v dítěti inherentní maskulinita bez ohledu na jeho anatomické pohlaví: „malá dívenka je malým mužem“. Tento princip se původně měl vztahovat pouze k dětské - a nikoli dospělé - sexualitě nebo k fantazii, ale nakonec zde vychází z Freudova pera jako fakt sine qua non pro veškerou sexualitu.

Ve svých posledních dílech však Freud odhaluje velmi těsný a intenzivní vztah mezi malou holčičkou a matkou: tento vztah je pro analýzu nesnadno dostupný, protože je zapouzdřen v předverbální smyslové zkušenosti, kterou zakladatel psychoanalýzy připodobňuje k „mínojsko-mykénské civilizaci za civilizací řeckou“ (Freud, 1931 b. 372). Tvoří základ lidské bisexuality, jež „vystupuje do popředí mnohem zřetelněji u žen než u mužů“ (s. 374). Lacan však silně zdůrazňuje „svrchovanost falu“, jež podporuje „symbolickou funkci“ a označení otce [nom du père] v psychické organizaci subjektů obou pohlaví, a mimochodem poznamenává, že „mateřský pud“ je součástí ženské sexuality, kterou nelze rozložit analýzou, protože uniká nadvládě falické svrchovanosti.(2)

A nakonec, někteří psychoanalytici na základě současných klinických pozorování tvrdí, že u kořenů infantilní sexuality raná maturace lidských bytostí vystavuje kojence nežádoucí