You do not currently have permission to view the full text for this document. Please sign in to an account with an active subscription or contact support.
Hrdina filmu režisérky Moniky Treutové Příjezd mého otce při jízdě autem opakovaně přemítá nad svým obličejem ve zpětném zrcátku. Ukáže mladé ženě fotografii. „To je tvoje sestra?“ zeptá se ho. „Bližší než sestra,“ odpoví jí. Bratři a sestry představují minimální vzdálenost mezi lidmi, kterou je nutné zachovat, aby nedošlo k incestu. Na fotografii však není hrdinova sestra: je na ní on sám předtím, než prodělal operační „změnu pohlaví“. Ráda bych zde upozornila, že termín „gender“ vystoupil do popředí dokonce i v psychoanalytickém diskurzu (alespoň v anglosaském světě), protože popisuje nikoli maximální odlišnost mezi matkami a otci, ale minimální odlišnost sexuálních vztahů mezi sourozenci, které nemají příliš daleko k narcistické ekonomii, v níž ten druhý je self: „bližší než sestra“. Transgenderový hrdina tohoto filmu se může stát ikonickým obrazem, jak psychicky i fyzicky blízcí si sourozenci mohou být.
Zastávám názor, že „pohlavní odlišnost“ - správný termín pro psychoanalytické chápání maskulinity a femininity - implikuje reprodukci. Výraz „gender“ se dnes užívá nerozlišeně, ale zcela bezděčně začal vyjadřovat sexualitu, která není primárně či převážně plodivá. Sourozenecké vztahy mohou být - a za některých okolností, jako například v ptolemaiovském Egyptě, musí být reprodukční, ale já se přikláním k tomu, abychom slovo „gender“ omezili na neplodivou sexualitu, která je spjata s přežitím, a tudíž s násilím. Podle mého názoru se gender jako koncept ujal proto, že v západní společnosti od šedesátých let převládaly nereprodukční sexuální mody. Ačkoli se to může zdát přehnané, do tohoto postřehu bych zahrnula i nové reprodukční technologie, které v určitých ohledech souvisí spíše s genderovými vztahy než s pohlavní odlišností.
Nejde zde samozřejmě o odlišení ekonomie reprodukce a pohlavního pudu ve skutečném životě, jsem však předvědčena, že řadu jevů lépe pochopíme, když tyto dva pojmy od sebe analyticky oddělíme. Jak v jiném kontextu napsal Freud: v klinické situ