Freud - člověk naší doby

Dámy a pánové,

mám to velké potěšení být jedním z hostů těchto mimořádných oslav 150. výročí narození S. Freuda v Příboře. Velmi si tohoto pozvání, jehož soucástí je i zvláštní privilegium pronést tuto přednášku, vážím. Oslavy 150. výročí narození Sigmunda Freuda jsou v České republice vůbec největší v celé její kostrbaté historii. Jsou pořádány nejen zde v Příboře, ale i v Praze, kde byla 11. 5. otevřena výstava s názvem „S. Freud - život - sen“, a již předtím výstava Rakouského kulturního centra nazvaná „S. Freud - odhalení 21.století“. Sigmund Freud nepatřil v české historii mezi právě oblíbené postavy. Nelíbil se nacistickým i komunistickým ideologům, a ani první republika nebyla Freudem příliš nadšena. Tak např. Ferdinand Peroutka, známý český publicista, napsal v roce 1924 do Přítomnosti o psychoanalýze: „U nás v Čechách si nedovedeme dosti dobře učiniti představu o Freudově vlivu. Neboť u nás zůstal skoro neznám. Nevyšla jediná čeká publikace, která by se zabývala jeho naukou. Snad je to nehybností a konservativností naší vědy, která vždy počíná kompilovat až teprve po určité době. Snad je v tom i určitá rezistence národního charakteru proti této nauce.“ Už název eseje „Ponurý Eros“ (Přítomnost, , str. 618) dává tušit, co si Peroutka o psychoanalýze myslel. Nevědomé jevy jej však nepopouzely tolik jako Freudovo zdůraznění významu sexuálního pudu. Peroutka nakonec nejvíce kritizuje, že se Freud od studia hysterie dostal až k světovému názoru. Doporučuje, aby psychoanalýza zůstala v oblasti psychiatrie a tyto hranice nepřekračovala. Na jiném místě eseje Peroutka píše: „Na druhé straně nutno uznati, že psychoanalýza přinesla určité pozitivní výsledky, které pronikají i do těch vědeckých kruhů, které se až dosud chovaly velmi reservovaně (…) Freudovou naukou obdržela teorie o vládě rozumu nad člověkem snad nejtěžší a nejvášnivěji vedenou ránu za poslední dobu.“ (str. 619). Na jiném místě Peroutka uvádí: „Ať jakkoli se soudí o psychoanalýze, je jisto že měla výsled