Mezinárodní psychoanalytická konference k 150. výročí narození Sigmunda Freuda „Krycí vzpomínky ve světle současné psychoanalýzy a neurovědy“ konaná v Praze, 4. - 6. května 2006: „Nachträglichkeit1)“ a trauma

z hlediska psychoanalýzy a z hlediska „s tělem spjatého kognitivního přístupu2)“ (tj. mezioborového přístupu integrujícího výsledky zkoumání soudobých neurověd)

Zdá se, že v posledních desetiletích se naplňuje sen Sigmunda Freuda: přizná ohromný rozmach neurověd psychoanalýze stejný „vědecký základ“ jako ostatním přírodním vědám?

Touto otázkou se budu zabývat ve svém příspěvku, v němž se zaměřím na „Nachträglichkeit“ a paměť, což jsou odjakživa ústřední témata psychoanalytického konceptuálního výzkumu i praxe. Nejnovější pokrok v kognitivním přístupu i neurovědách naznačuje, že a) na paměť nesmíme nahlížet jako na uložené struktury ale jako na funkci celého organismu a složitý, dynamický, opakovaně kategorizující a interaktivní proces, který je vždy „spjatý s tělem“; že b) paměť má vždy subjektivní a objektivní část. Subjektivní je dána individuální historií, objektivní neuronovými vzorci vytvářenými sensory-motorickými interakcemi s prostředím. To znamená, že chceme-li dospět k pevné psychické změně, je třeba vzít v úvahu „narativní“ (subjektivní) i „historickou“ (objektivní) pravdu, jak dokládá rozsáhlý klinický materiál z psychoanalýzy těžce traumatizovaného pacienta (s dětstvím prožitým během druhé světové války.

Úvod

V posledních desetiletích se sen Sigmunda Freuda stává skutečností. Díky ohromnému pokroku v současných neurovědách někteří autoři, kupř. nositel Nobelovy ceny Eric Kandel (2005), předvídají, že psychoanalýza bude nakonec „vědecky“ potvrzena, a to dokonce „vědecky“ ve smyslu přírodních věd. Pohlížejí na psychoanalýzu a psychiatrii jako na součást nové biologie mysli. Dárek současných