Glen O. Gabbard: Dlhodobá psychodynamická psychoterapia Vydavatel'stvo F, Trenčín 2005. Originál vyšel pod názvem Long-Term Psychodynamic Psychotherapy. A Basic Text. Edice Core Competencies in Psychotherapy.  American Psychiatric Publishing, Inc. Washington DC, London, England, 2004.

Psychiatrickou praxi zejména v anglosaských zemích válcují zaváděné principy „managed care“ (rozdělené multidisciplinární péče). Psychiatři ve Spojených státech, ale postupně i ve Velké Británii a dalších zemích zjišťují, že se jejich profesní role scvrkává na úkon krátkého setkání a úpravu předepisovaných léků. Psychoterapii a dlouhodobějšímu vedení pacientů se věnují odborníci na duševní zdraví jiných oborů. Pokroky v neurovědách a psychofarmakologii vytěsňují z psychiatrických výukových programů psychoterapeutické vzdělání. Navíc každá výuka musí smysl své existence stále více obhajovat měřitelnými výsledky. Díky tomu spatřily světlo světa tzv. jádrové kompetence, pomocí kterých se hodnotí úspěšnost výuky - znalosti, dovednosti a pokrok absolventů všech medicínských specializací. Od července 2002 musí každý vzdělávací program do svých osnov začlenit jádrové kompetence, v opačném případě riskuje nový akreditační proces. Komise pro postgraduální psychiatrické vzdělávání rozhodla, že dostatečně vzdělaný psychiatr by měl být kompetentní v pěti různých formách psychoterapie: v dlouhodobé psychodynamické psychoterapii, podpůrné psychoterapii, kognitivně-behaviorální psychoterapii, krátkodobé psychoterapii a v oblasti kombinace psychoterapie s psychofarmakoterapií. Pro každou z těchto pěti oblastí se vydavatelství American Psychiatric Publishing rozhodlo vydat základní výukový text jako doplněk k supervizím, přednáškám a klinické zkušenosti. Na Glena O. Gabbarda připadlo nejen redaktorství všech pěti publikací, ale stal se také autorem textu o dlouhodobé psychodynamické psychoterapii. Gabbard dlouhodobou psychodynamickou psychoterapii definuje jako: „terapii, která zahrnuje bedlivou pozornost věnovanou interakci terapeut-pacient, s pozorně načasovanou interpretací přenosu a odporu, zakotvenou v promyšleném posouzení účasti terapeuta na dyadické oblasti“ (s. 18). Položil jsem si otázky, zda se ale na 208 stranách dá představit tak rozsáhlé téma a nezjednodušit text na nu